Můj volný den: Výlet do Jurkovičovy vily a nejlepší cukrárny

Po nějaké době jsem měla příležitost udělat si volný den. A tak jsem se konečně odhodlala si objednat vstup do Jurkovičovy vily. Následně jsem se zastavila i v mé nové oblíbené cukrárně v centru města, o kterou bych se s vámi chtěla podělit. Jelikož toho bylo na jeden den vcelku hodně, rozhodla jsem se, že vám z toho udělám jednu (velkou) ucelenou reportáž. Bude v ní hodně fotek, tak doufám, že se vám bude líbit. :)

Návštěva Jurkovičovy vily byla jedna z věcí, kterou jsem chtěla během léta stihnout. Protože mám ale poměrně dost práce a čas se povážlivě zkracoval, nebylo mi úplně známo, zda se mi podaří tento bod vyplnit. (Naštěstí ano, jinak bych vám o tom nepsala.)

Přes rezervační systém jsem si objednala prohlídku ve čtyři hodiny odpoledne. Na místo jsem dorazila s asi půl hodinovým předstihem. Brána vily byla otevřená, takže jsem tenhle čas využila k obhlídce zahrady. Jak můžete z některých fotek poznat, rostou v ní ovocné stromy, růže a další rostliny, které z ní dělají vcelku příjemnou oázu. Je v ní i pár laviček, takže se můžete posadit jen tak venku a vůbec nemusíte dovnitř. (Plné vstupné na prohlídku vily stojí jen 100,-, takže pokud se spontánně rozhodnete jinak, neudělá vám to úplnou díru do peněženky.)

Na prohlídku jsem v daném čase přišla jediná. To ale vůbec nevadilo, protože komentovaná prohlídka s průvodcem je ve vile možná už od jedné přihlášené osoby. Takže se nemusíte bát, že byste museli čekat na jinou skupinu, nebo vám propadl vstup.

Z mého pohledu nejzajímavější místností je tento hlavní "salon", ve kterém se odehrávala většina života rodiny. Jak je poznat z fotek, i když jde o moderní prostor, byl hodně ovlivněný lidovou architekturou a tvorbou. Slečna průvodkyně se zmínila, že šlo o ukázku cenově dostupného bydlení (a že Jurkovičova vila byla z celé aktuální zástavby první a v době vzniku ji obklopovala pouze příroda). Čemuž jsem se musela zasmát, protože si nedovedu představit, kdo z nás by (i při relativní finanční soběstačnosti) byl schopen na něco takového našetřit. 

Další části domu už jsou prázdné a slouží jako výstavní prostory. V některých je nainstalováno současné umění, v jiných je zase průřez Jurkovičovou prací. Kromě fotek různých staveb a interiérů, které navrhl (například ty, které jsou v zámku v Novém Městě nad Metují) je tam i pár kusů nábytku a dva modely chaloupek. :)

Po hodinovém výkladu jsem se s paní průvodkyní rozloučila a utíkala jsem do cukrárny De Fleurs, která je na Jezuitské 17. O ní jsem věděla už asi před rokem, ale poprvé jsem se do ní dostala až zhruba před dvěma měsíci, kdy jsem v ní seděla se svou novou kamarádkou Yvonne. (Jelikož vím, že to čte, tak ji speciálně zdravím. :))

A musím vám zcela zodpovědně říct, že ze svého prvního sezení v De Fleurs jsem byla opravdu nadšená. Nejen kvůli tomu, že na pečení používají tradiční ingredience, ale i z důvodu cen, prostředí a ochoty personálu. (Nejedná se o úplně klasickou kavárnu/cukrárnu, ale i o dortové studio a květinářství.)

Moje nadšení se potvrdilo asi o dva, nebo o tři týdny později, když jsem se do De Fleurs vydala kvůli koupi květin a zákusků na máminu narozeninovou oslavu. Na Googlu jsem mrkla na otevírací dobu a z domu jsem vyšla tak, abych přišla jen chvíli po otevíračce. No jo, jenže jsem nevěděla, že De Fleurs změnilo otevírací dobu a na Google byla ještě ta původní. (Místo v 9 se teď otevírá až v 10.) 

Když jsem to zjistila na dveřích, nebyla jsem si úplně jistá tím, co bych měla udělat. Odejít? Počkat? Nebo to zkusit? Dveře byly otevřené, takže jsem nakoukla dovnitř a spatřila pana floristu. A představte si, že byl tak hodný, že mi uvázal kytku a na tácek nabral zákusky o celých 45 minut dřív než mu začala oficiální pracovní doba. (Což se v dnešní době fakt nevidí.) Vůbec u toho nebyl nepříjemný, naopak bylo vidět, že ho to vůbec neobtěžuje a rád mi pomůže. 

Tím se mi oficiálně potvrdilo, že jde o podnik, kterému jde o spokojenost zákazníků a který je ochoten pro vás udělat i něco trochu navíc. (Taky to byl moment, kdy jsem už na 120 % věděla, že se o něj podělím, protože jde o něco dost extra.)

Abych tentokrát zkusila něco nového, po návštěvě Jurkovičovy vily jsem si v De Fleurs koupila zmrzlinu. (Už bylo asi 30 minut před zavíračkou a já už jsem byla po celém dni mrtvá.) Nebyla ale ledajaká. Nechala jsem si poradit a řekla jsem si o kopeček s příchutí Valašský frgál. (To je docela cool, no ne? Zmrzlina s chutí koláče.) Tu mi doporučila slečna z obsluhy a musím říct, že se s tím přesně trefila. Pokud ji tam budou zase někdy mít, určitě si ji dám ráda znova. (Základem je tvaroh, kterému nechybí pořádná porce povidel a drobenky.) A vám ji vřele doporučuji vyzkoušet taky. Tedy, za předpokladu, že máte rádi klasické moravské koláče. (Mým dalším tipem jsou klasické věnečky s krémem.)

Mé celkové hodnocení pátečního dne je takové, že se mi fakt vydařil. (I když jsem pak večer sotva držela oči.) 

Jaký je váš nejpodařenější zážitek z letošního léta?