neděle 25. září 2016

Originalita, aneb podhoubí pro kopírování?

Krásné nedělní odpoledne všem!

Po delší době se opět dostávám k článku, který se zabývá nějakou konkrétní problematikou. V tom dnešním se budeme bavit o originalitě - jak o originalitě stylu, tak originalitě myšlenek a také o tom, zda se jedná o podhoubí pro kopírování.

S tímto článkem nepřicházím jen tak z plezíru. Znám mnoho lidí, z převážné části umělců, kteří si pozvolna pěstovali svůj styl, třídili myšlenky a vybrušovali techniku, aby jednoho dne někdo přišel a celý jejich koncept tvorby v podstatě přebral. Dokonce i já sama mám zkušenosti s lidmi, kteří nepokrytě kradou mé myšlenky a nápady, aby je posléze vydávali za své. A rozhodně není nic více komického (či spíše tragického?), když čtete navlas stejná slova a formulace, která jste do éteru vyslali jen o několik dní dříve.

Otázka je - dá se proti kopírování a plagiátorství bojovat?

Osobně bych řekla, že bojovat se proti tomu jistě dá. Na druhou stranu je to mnohdy boj s větrným mlýnem. 

Také si myslím, že ačkoliv nás toto chování druhých může vytáčet k nepříčetnosti, měli bychom si uvědomit, že pokud se s něčím takovým setkáme, pak zřejmě tvoříme něco hodnotného. Měli bychom to tedy možná brát dokonce jako určitou formu lichotky.

Mnoho z vás si jistě neodpustí úvahy typu: ,,Na světě stejně nelze vymyslet nic originálního, všechno už tu někdy bylo, takže jde pouze o přirozené sdílení a napodobování.''

S tím lze souhlasit pouze částečně, jelikož stále můžeme vzít staré a vytvořit nové. Fotografové tedy nemusí fotit tu stejnou věc stejným způsobem. Jeden vyfotí palmu stojící na pláži. Dalšího zaujme textura kmene. Jiného zaujme kokos a dalšího bude zajímat její list. A pořád mluvíme o té jedné a té samé palmě na pláži. Ani v malířství se nesetkáme se stejným vyobrazením věcí v případě, že se nejedná o repliky významných děl, většinou určené pro komerční účely. A co teprve v literatuře? Neexistuje jiný Harry Potter než od J.K. Rowlingové. A pokud ano, nebude to ten stejný Harry. Bude se zkrátka v některých věcech lišit i přesto, že se pisatel bude snažit ho co nejvěrněji přiblížit originálu.

Shodneme se tedy na tom, že zde bude stále co vymýšlet.

Co ale dělat v případě, že vás někdo bude kopírováním provokovat zcela záměrně? V některých případech se lze bránit soudně, například v případě, že vám někdo zkopíruje celou vaši akademickou práci a vydává ji za svoji. 

V jiných případech to bohužel není tak jednoduché. S tím bídákem si to můžete buď vyříkat osobně, nebo na jeho provokace vůbec nereagovat. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou neschopni tvořit něco vlastního tak, aby to přineslo nějakou hodnotu. Také se často jedná o lidi, kteří si myslí, že se po vašich zádech vyšplhají někam výše. Důležité je, aby s tvorbou čehokoliv měli ideálně minimum práce.

Bohužel kopie se s originálem nedá srovnávat a to v jakémkoliv případě. Originál je zkrátka jen jeden.

Pokud vás tedy trápí nějaký takový potížista, buďte si jistí, že pravda i jeho schopnosti ho jednoho krásného dne stejně doženou. 


Žádné komentáře:

Okomentovat