Christmas time makes me scream.

Krásnou sobotu všem!

Dnešní příspěvek jsem se rozhodla věnovat Vánocům. Konkrétně ani ne tak tomu, když už konečně přijdou, jako spíš tomu co jim předchází.

Zítra máme první adventní neděli (pro ty z vás, které by to náhodou ve vším tom shonu minulo). A to znamená? Tvorbu adventních věnců.
Jelikož jsem si kdysi dávno přála stát floristkou, mám v toto období tak nějak přirozenou chuť ten věnec udělat. Ale...

Kdyby to shánění propriet nebylo tak zatraceně pracné! (pokud se tedy nespokojíte s prefabrikovanými věnci na kterých už máte chvojí a stačí vám za jednu svíčku vyhodit zbytečně mnoho peněz).

Mám štěstí, protože moje mamka se věnuje výtvarné činnosti natolik často, že je schopná mi poradit malé fígle - jako kde nakoupit korpusy a stojánky na svíčky za pár korun nebo mne zachraňuje v ''život ohrožujících'' situacích. Ale o tom později :)

Letos jsem se rozhodla udělat věnce 2. Věnec No 2 jen čeká na předání svému majiteli :) 


Sehnala jsem si pár polystyrenových konstrukcí, svíčky, držátka na svíčky a skořici (pro mamku). Stále mi ale chybělo chvojí. Nejsem zřejmě dostatečně líná, abych se spokojila s tím, že si tu větev půjdu koupit do města a šla jsem si ho sama natrhat.

Můj včerejší pracovní stůl vypadal nějak takto:


Mamka má zrovna 2 dny po operaci nohy, tak jsme se spolu usadily v kuchyni, uvařily jsme si kávu a zázvorový čaj (pokud máte rádi čaj zabiják, zkuste si nastrouhat kus čerstvého zázvoru do hrnku a přelijte ho horkou vodou....možno doplnit medem a citronem pro zjemnění chutí - nemoci se vám tak 3 roky vyhnou...nekecám :)), povídaly jsme si a já dostávala všemožné instrukce, jak tu chvojku neposednou co nejlépe přichytit na věnec.

Posléze přišlo na řadu stavění svíček. Jenže ouha!

Jedna z těch krásných, červených svíček nevydržela a upadl jí kus nožičky! Panika! Co s tím budu dělat?
Jelikož jsme ale ženy šikovné a vynalézavé, napadlo nás, (již nabodnutou), svíčku přilepit vlastním voskem. Chvilku se zdálo že to bude fungovat, abychom pak zjistily, že ten kus opadává i tak a ve svíčce zeje velká, bílá díra.
Přišel čas na těžší kalibr. Tavná pistole se začala pomalu zahřívat. Ale vážení...abych lepila svíčku...to se mi vážně ještě nestalo (a myslím že ani nevím o někom kdo by to už dělal). Naštěstí svíčka momentálně drží jako by byla ocelová.

Jelikož jsem poměrně minimalista, nepotrpím si na přílišné zdobení. A tak asi po 5ti hodinách práce (kdy jsem trpělivě otrhávala chvojí, dělala z něj snopečky a pak je pokládala na věnec), jsem stvořila toto:



Byl to boj, ale zvládla jsem to! Otázkou je, jak budu zvládat pečení. Trochu se toho již děsím ale jsem přeci vzorná dcera, takže bych to měla alespoň zkusit (a to i přesto že mne pečení za normálních okolností baví). Obvykle se stává že čím víc vám na něčem záleží, tím více se vám to nedaří :)

Nyní už mohu pouze doufat že zvládnu koupit všechny dárky bez větších komplikací a že internetové obchody nepopletou a nezašlou dárky na špatnou adresu a neprohloubí tím ještě více toto už tak dost stresující období :)

A nyní už jen jedna taková náladovka z mého večerního čekání na šalinu :) Přeji krásný a pohodový víkend :)





Komentáře

Oblíbené příspěvky