Tak už je mi 30

Jednoho dne, který byl přesně před týdnem, jsem se probudila jako třicetiletá. Můj pocit je poněkud ambivalentní, protože stejně, jako to má hodně jiných lidí, si v něčem přijdu dospělá. Při kontaktu se staršími lidmi mi ale pořád přijde, že jsou dospělejší než já. :) Ale to je prý normální.

Za ty tři dekády, během kterých chodím po tomhle světě, jsem se každopádně naučila spoustu důležitých věcí, které mi dnes dost ulehčují život. Musela jsem se k nim ale postupně dopracovat.

Teď vím:

• Jak poznat manipulátory a další z mého pohledu problematické existence a rychle se s nimi bez větších škod vypořádat.
• Jak asertivně bránit sebe a (nejen) své zájmy.
• Že nemohu lidi a svět kolem vnímat jen optikou toho, co je mým standardem.
• Že si nemusím brát vše osobně. Důležité je, jestli to, co někdo tvrdí o mé osobě, je něco, s čím se rozhodnu (ne)ztotožnit. Pokud ne, nemusí mi na tom záležet a tím pádem si to nepustím dovnitř a nenechám si tím pokazit den. (Tohle bych přála umět všem.)
• Že co je vaše, to si vás najde. A to i když o to třeba vůbec neusilujete.
• Že mezigenerační přátelství jsou vážně super věc, protože od nás starší lidé mají hodně zkušeností, hodně si toho pamatují a spoustu věcí berou s nadhledem, který nám občas chybí. Je ale důležité, aby si lidé dobře sedli, jinak to nejspíš nebude jen na základě rozdílného věku fungovat.
• Že řešit věci z pohledu statusu je nesmysl. Kupovat si drahé a neúsporné věci jen proto, abyste někomu ukázali, že na to máte, je nejlepší způsob, jak se dostat do chudoby. (Nikdo ještě nikdy nezbohatl na tom, že by si kupoval hlouposti.)
• Že kultura a vědění může být i zdarma, takže na ně dosáhnou i lidé, kteří si myslí, že ne. (Například Moravská galerie a Uměleckoprůmyslové muzeum Brno má řadu expozic pro návštěvníky všech věkových kategorií zdarma. Stačí jen přijít a jít se kochat. V Knihovně Jiřího Mahena v centru jsem zase objevila Mahenovu akademii pro 21. století, ve které se lze zdarma účastnit přednášek o různých tématech.) Rozhodně doporučuji vyzkoušet, protože si dost rozšíříte obzory. Případně se mrkněte, jestli něco podobného nemáte ve svém širším okolí. Zároveň jde na lokálních swapech získat hodně super věcí za něco, co už sami nechcete. (Lze tak uspokojit svou touhu po něčem hezkém a novém, ale šetrně a smysluplně.)
• Že bezhlavé nakupování z nudy nebo kvůli nepohodlným pocitům taky nikam nevede a je lepší si najít nějaký jiný kompenzační mechanismus, který nesměřuje k utrácení a hromadění něčeho, co stejně asi nikdy nepoužijete.
• Že věci se musí točit. Neustále vyhodnocuji, co má v mém životě místo a co ne. Co už nechci, to nechávám odejít. Týká se to i vztahů a práce.

Jak vidíte, je toho fakt hodně. Už ale nebudu déle rozmlouvat a ukážu vám, co všechno jsem dostala.

Krásný prstýnek s etiopským opálem.

Paní K. moc dobře ví, že mi udělá vždy radost AB korálky. (AB je zkratka pro auroru borealis, což je latinsky polární záře.)

Od paní K. mám taky druhý hrníček do kolekce s Klimtovým Polibkem.

Obrázek na plátně vytvořený ubrouskovou technikou, prý to (až na tu barvu vlasů) vypadá trochu jako já.

Něco sladkého.

Měla jsem na e-shopu Zlatá Veteš vyhlídnuté tři varianty konviček na čaj a kávu, ze kterých se měla vybrat jedna varianta. No, tak jsem dostala nakonec všechny. :) Aktuálně mám čaj uvařený v té perleťové.

Tenhle set je dokonce rumunská keramika. Moc dobře se z toho pije. (Již vyzkoušeno.)

Paní K. dobře ví, že co má flitry a třpytky, to je moje.

Pak jsem také dostala kapsář na věci, protože vysoká postel jaksi není vhodná pro externí ukládání věcí. Dále jsem dostala masku na spaní. (Protože ta, kterou jsem měla asi rok a půl, se ztratila neznámo kam a nemůžu ji najít. Asi propadla do jiného časoprostoru.) A protože se zjevně všichni domluvili, tak jsem dostala ještě sadu čtyř kávových hrníčků. Naštěstí mám na všechno místo, takže větší počet hrnků v domácnosti rozhodně ničemu nepřekáží.

Moc děkuji! A pevně doufám, že těch dalších 30 let bude ještě zajímavějších.