Vánoční nadílka

Už máme sice rok 2022, ale vzhledem k tomu, že jsem měla nadílku na několik kol, dostávám se ke zpracování článku o vánočních dárcích až nyní. V dalším příspěvku pak samozřejmě nepřijdete o mé hodnocení roku 2021. (A už teď vám povím, že to bude stát za to.)

Tyhle Vánoce byly trochu jiné v tom, že jsem dostala velké množství knih. Což je dobře, protože čtu hodně a ráda. O tom svědčí skutečnost, že jsem převážnou část svého vánočního volna držela nějakou z nich v ruce. (Však to znáte. Když je něco napínavé, nebo zajímavé, musíte co nejdříve zjistit, jak to dopadne.)

První kniha na fotce je od mámy. Jelikož ví, že se celkem zajímám o etiketu a o věci, které z ní vyplývají, naznala, že by se mi mohla hodit. Knihu už jsem přečetla a hned na začátek musím říct, že je sice zajímavá, ale není ani tak moc o nějakých pravidlech, jako spíš o zamyšlení nad tím, jaký vedeme každodenní život. A jakými způsoby by se dal zpestřit. (Což je nám předloženo na příkladech několika žen z Francie, se kterými se autorka knihy zná osobně.) 

Mezi dalšími knižními přírůstky je první autobiografie Vivienne Westwood a životní příběh zpěvačky Edith Piaf. (Těch cca 450 stran knihy jsem přečetla asi za čtyři dny, protože její život byl doopravdy těžko uvěřitelný.) 

Poslední trio knih bylo překvapivé a dala mi ho sestra, která ho sehnala v nějakém antikvariátu. Už je to dávno, ale příběhy W.I.T.C.H. jsem v průběhu dětství a dospívání "žrala" takříkajíc ve velkém. O tom svědčí fakt, že mám doma (byť zdaleka nekompletní) sbírku časopisů a dárků z nich, jednu panenku (má favoritka byla Irma), dva diáře a s těmito přírůstky dohromady 21 knih.

Zbavovat se jich nehodlám, protože mám k těmto příběhům citovou vazbu. Nicméně, sestra mi sdělila, že kdybych chtěla někdy něco prodat, za pár let bude mít širší sbírka (s velkou pravděpodobností) mnohem větší cenu. Což mi ilustrovala na několika sběratelských knihách a hrách od fantasy autorů.

K tomuhle asi není co dodat. Pyžam není nikdy dost.

Máma si velmi dobře pamatovala, že jsem na podzim mluvila o náhradě mé staré tašky přes rameno, kterou nosím na běžné nákupy a pochůzky do města. (Nyní jí čeká cesta do popelnice, protože už je celá odrbaná a sedřená.) A tak mi pořídila obdobnou, jen o trošku prostornější. To je velká výhoda, protože do mé původní tašky se někdy nevešlo všechno, co jsem potřebovala. (Třeba, když jsem běžela na focení a potřebovala jsem s sebou vzít i nějakou drobnější kosmetiku a doplňky.) Nyní je tedy tento problém vyřešen.

Letos už jsem od sestry dostala nahřívací natáčky. Aby byla má výbava kompletní, na Vánoce mi dala ještě novou žehličku na vlasy. Stará se mi totiž někam zatoulala při stěhování. (Mám trošku podezření, že byla v průběhu vyklízení chladnokrevně vyhozena někým z rodiny.)

Za novou žehličku jsem ráda, protože i když se snažím podpořit své přirozené vlny, někdy je vhodnější mít vlasy uhlazené a rovné. Také je o něco užší, takže se možná naučím natáčet vlasy na žehličku, jak to dnes dělá skoro každý.

Největší radost jsem ale měla z posledního dárku, o kterém jsem tak nějak vnitřně věděla. Minulý rok jsem dala poukaz do alchymisty mé mámě. Když se ho rozhodla uplatnit, vzala mě s sebou. A já si řekla, že by se mi vlastní parfém na míru asi líbil taky. (Spadeno mám totiž na dvě konkrétní ingredience, které mně při očichávání lahviček s esencemi naprosto uchvátily.)

Zatím ještě nevím, jestli vás k míchání parfému na míru přizvu v rámci reportáže. Uvidím, jaké k tomu budu mít podmínky. Pokud se tak ale nestane, myslím, že vám i tak napíšu přesnější postup v článku s vyfoceným (hotovým) parfémem.

Jaké dárky jste na Vánoce dostali vy?