Nákupy a novinky: Další jízda (nejen) po second handech

Ke konci minulého roku jsem se trochu plácla přes kapsu a obstarala jsem si pár věcí, bez kterých bych nemohla z nějakého důvodu žít. Buď kvůli tomu, že je považuji za příliš krásné, než abych je nechala koupit někoho jiného, nebo proto, že jsem jimi nutně potřebovala nahradit něco dosloužilého.

Stejně jako v mnoha jiných případech jsou některé úlovky z outletů a second handů. (A stejně jako obvykle byste to na nich nepoznali.)

Začněme něčím praktickým. Koupila jsem si krásnou malou kabelku přes rameno, která byla původně z H&M. Kabelek pár mám, ale kromě černé nemám žádnou, která by byla na první pohled takto neutrální. Moc se mi na ní taky líbí její zlaté detaily. (V této chvíli jsem ji vynosila asi dvakrát, nebo třikrát.)

Dalším úlovkem byla peněženka (nevím jaké značky), kterou jsem nutně potřebovala. Má černá, kterou jsem nosila asi pět let, už byla příšerně odrbaná a kdybych ji před někým vytáhla, tak by to asi nebylo moc repre. Barvu jsem si nevybrala sama. Volila jsem peněženku, která bude vnitřním rozložením odpovídat tomu, na co jsem zvyklá. (Prostor na mince, samostatný prostor na karty...) Mám pocit, že takové peněženky se už dneska skoro nedělají.

Moje úplně první bílé tenisky. Nekecám. (Už jsem je na sobě měla jednou a musím si na to zvyknout.) Z online outlet/second handu za pár korun. Věřím, že půjdou k něčemu na ven, i k něčemu trochu sofistikovanějšímu.

Po takovém kabátku jsem toužila hrozně dlouhou dobu. Opět je ze second handu a vůbec nevím, co je to za značku. (Štítek chybí.) Kabátek má zapínání na jeden háček u krku, takže není do žádné velké zimy. Přes šaty, ale i jen tak ke kalhotám na jaro/podzim ale bude dobrý. (Ještě jsem se dívala na jeden s barevnými pruhy, ale nakonec jsem ho tam nechala, protože za pár let by se mi to už asi nelíbilo. Béžová je přeci jen nestárnoucí klasika.)

Mezi poslední dva úlovky řadím tyto knihy. Kdo šije u Podolské ještě nemám přečtené. (Aktuálně se prokousávám autobiografií Vivienne Westwood.) Diskrétní eleganci už jsem přečetla a věřím, že by ji měly mít doma všechny milovnice módy první republiky. Autorka vlastní povídání doplňuje o výňatky z dobových časopisů a knih, na kterých lze celkem dobře ilustrovat, jak na tehdejší trendy a módu reagovala společnost. (Díky tomu jsem například zjistila, že architekt Adolf Loos byl jeden z prvních feministů. Za což mu dávám palec nahoru.)

Čím jste si v poslední době udělali radost vy?