Hejt vs Konstruktivní kritika

Téma dnešního článku jsem nosila v hlavě už pár dní. Inspirací mi byla komunikace s několika jinými tvůrci obsahu, v průběhu které jsem zjistila jednu ne úplně pozitivní věc. Málokdo ví, jaký je rozdíl mezi hejtem a konstruktivní kritikou.

Začněme příkladem, který se stal minulý rok na začátku prosince. Jedna tvůrkyně fotografií nahrála fotku na skupinu, ve které si tvůrci dávají navzájem feedback, a žádala ostatní o konstruktivní kritiku. Podívala jsem se na fotku a nepřišla mi úplně marná. Měla ale nějaké limity, na které jsem paní fotografku upozornila. Modelka měla na fotografiích brýle. Což by nevadilo, kdyby fotila pouliční módu. Ona však měla svatební šaty s velkou sukní a celá fotografie byla laděná do gotického, možná lehce fantasy, stylu. A tam se něco takového prostě nehodí. Ptala jsem se jí na ty brýle i proto, že jsem si všimla, že na jiných fotografiích ze stejného focení je modelka neměla. (Takže by evidentně neměl být tak nepřekonatelný problém je na dvě vteřiny sundat a pak si je dát zpátky.)

Kvůli velmi zmanipulovanému okolí navíc modelka vypadala, jako by byla před pozadí dodatečně vložená. (Což podporovala i skutečnost, že na některých místech byla v blízkosti těla modelky bělavá záře, která na vložení ve většině případů odkazuje.)

I přesto, že má kritika díla byla naprosto konstruktivní (poukázala na existující problémy a tím zajistila, aby se tvůrkyně těmto chybám v budoucnosti více věnovala), jsem se dočkala soustavného napadání z její strany. Protože jsem jenom modelka, určitě jsem nikdy nedržela foťák v ruce a nedostala ode mně konstruktivní kritiku, ale emocionální výlev. :) (Co na tom, že mi pár týdnů předtím vyšla nečekaně fotografie v Jihomoravském Deníku Právo, mám 10+ let zkušeností s focením a mé postřehy opakovali další lidé v jejich nových komentářích.)

Ačkoliv bych byla hrozně ráda, kdyby to tak nebylo, tak se obávám, že si paní fotografka z našeho argumentačního duelu nic nevzala a své chyby opakuje dál. A od ostatních očekává, že jí je budou nekriticky chválit. No, její věc a její boj. Možná se alespoň naučí tu konstruktivní kritiku přestat od ostatních poptávat.

Druhý případ se stal nedávno. Jedna influencerka ve svých stories na Instagramu ukazovala doplněk stravy, u kterého neuvedla, že jde o doplněk stravy. Ano, jsem na to úchylná a když vidím, že někdo neoznačuje doplňky stravy, tak ho na to většinou upozorním. Máme tu nějakou legislativu a musíme se jí řídit. Všichni bez rozdílu.

*Navíc teda vím, že v poslední době se doplňky stravy dost propírají a někteří influenceři dostali kvůli absenci uvedení tohoto termínu celkem velký flastr. Je tedy v zájmu nás všech se na tenhle problém upozorňovat navzájem. Všichni mají navíc povinnost uvádět, že ten doplněk není vhodný pro děti, kojící, těhotné atd.

Trochu mně teda tahalo za oči i to, že u všech pozitiv daného výrobku chyběla informace o tom, že může mít kontraindikaci k některým lékům. (Čti může snižovat jejich účinnost.) Co to v překladu znamená? Že někdo si na základě doporučení svého oblíbeného influencera něco koupí, protože je to přece super a bezpečné. No, a v průběhu času zjistí, že mu selhala hormonální antikoncepce, nebo jiná medikace, kterou musí brát (třeba) kvůli svým dlouhodobým zdravotním problémům. 

Z mého úhlu pohledu: Pokud chci něco propagovat, měla bych vědět, co to je a měla bych uvést i informace o tom, pro koho to nemusí být vhodné. (Pamatuju si, že jsem u jednoho doplňku stravy v minulosti psala, že není vhodný pro lidi s onemocněním ledvin.) Vážně je to takový problém?

No, bohužel to asi JE problém, protože když jsem na to influencerku slušně a věcně upozornila (dokonce i s doložením odborných zdrojů, kde bylo o tomto problému napsáno víc), urazila se a v podstatě mi sdělila něco na způsob, že se má každý o své zdraví starat sám. (Asi nemusím říkat, že jsem ji po vyjevení tohoto postoje přestala sledovat.)

Zdá se to být logické, ovšem, ani tímto tvrzením se nedá ze svých povinností vyvázat, protože:

• Když říkám A, měl bych říkat i B (skoro nic na světě není jenom pozitivní, nebo jenom negativní => uvádění obou protipólů umožňuje získávat relevantní informace a umožňuje plně informované/svobodné rozhodnutí, jestli je pro vás daná věc dobrá, špatná nebo alespoň tolerovatelná)
• Pokud mám vliv, jde s ním ruku v ruce i velká zodpovědnost
• Legislativa je tak přísná kvůli tomu, že mnoho lidí v krajní situaci uvěří i tomu, co je nemožné (Příklad: Rozhodně není moudré vysazovat konzervativní léčbu proti rakovině a místo ní chodit k šamanovi, který tvrdí, že vás z ní dostane bůh-ví-čím. Kromě toho, že je to nezákonné je to i pro toho pacienta nebezpečné.)
• Za problémy člověka může být vážná nemoc (na kterou může přijít jenom lékař) => Pokud se na to budeme dívat trochu extrémně, pokud mám zažívací potíže a někdo mi na ně na profilu nabídne užívání perfektního doplňku stravy, můžu se kvůli této radě-neradě potýkat několik měsíců se skrytou alergií na nějakou potravinu, s Crohnovou chorobou nebo s jiným vážným onemocněním

Možná si řeknete, že jsem divná a tyhle věci příliš intenzivně řeším. Já bych ale řekla, že je důležitá správná míra osobní zodpovědnosti a informovanosti. Zvlášť, pokud nejde jen o (s prominutím) blbou fotku, ale o zdraví.

No, a co s tím hejtem?

Když to vztáhnu na situace, které jsem popsala výše, tak v prvním případě by stačilo říct že: Ta fotka je teda ale pěkně hnusná. (Toto vyjádření nepopisuje vzniklé chyby, ani cesty, které uvádí, jak by se dala práce někdy příště zlepšit.)

Ve druhém případě to není tak jednoznačné, ale pravděpodobně by to bylo vystavování konverzací s danou influencerkou na internetu, pod kterými bych motivovala ostatní k jejímu hanění. Svým způsobem by mohl být projev hejtu i krok, kdy bych ji na její chybu neupozornila, a rovnou bych poslala screen jejích příspěvků příslušným orgánům, které by s ní mohly začít řízení.

Také jste si všimli, že lidé nedovedou definovat rozdíl mezi hejtem a konstruktivní kritikou?

Autor fotek: https://jaroslavdvornik.cz/