Dnes tu jsi a zítra zase ne

Dnešní článek měl být úplně o něčem jiném. Plánovala jsem, že se s vámi podělím o recept na dýňovou polévku, kterou jsem vařila včera dopoledne. Bohužel, osud tomu chtěl trochu jinak. A tak místo postupu přispívám krátkým příběhem.

Dnes dopoledne mi zazvonil telefon. Jakmile jsem ho zvedla, bylo mi řečeno, že v noci zemřela má babička. 

Nebudu to rozebírat do hlubších detailů. Faktem ale je, že měla od Velikonoc vážné zdravotní problémy. Poměrně dlouhou dobu je bagatelizovala. Nakonec se ale na podzim rozhodla jít do nemocnice. (Už si přesně nevzpomínám, kdy to bylo, ale měsíc to je určitě.) Tam podstoupila operaci a vše se zdálo být v pořádku. (Dokonce jsme spolu mluvily o tom, jak to bude dál.) Tedy, do doby, než se u ní za několik dní objevily (zjevně pooperační) komplikace, kvůli kterým musela podstoupit další akutní zákrok, po kterém skončila v umělém spánku. A v něm po týdnu a dvou dnech zemřela.

Za celou tu dobu jsem neměla příležitost ji vidět. (Velkou měrou za to mohl COVID-19, který jsem za ní nechtěla přitáhnout z několikahodinové cesty vlakem s přestupem v Praze. Zvlášť, když pro ni mohlo být jakékoliv onemocnění v oslabeném stavu fatální.) Tak jsme si alespoň volaly. ("Byla jsem u toho", když s ní den před první operací mluvil personál a vysvětloval jí, co se musí udělat.) Mohla jsem tedy reagovat na všechny její obavy a mohla jsem jí říct, že ji máme rádi. 

Než se u ní naplno projevily další zdravotní komplikace, mluvila jsem s ní (krátce) asi dvakrát. Byla unavená, takže jsem jí pokaždé řekla, že ji nechám odpočívat a nabírat síly. A to bylo naposledy, co jsem s ní mluvila. 

Teď sedím u počítače a v hlavě mi vyskakuje spousta vzpomínek. Jak jsme s ní a sestrou chodily o letních prázdninách na trhy do města, jak nám četla pohádky před spaním, nebo jak nám říkala, že kdo nebude spát, k tomu přiletí andělíček a dá mu černou tečku. Nebo třeba ty, jak byla minulý rok na svatbě a jakou měla radost z příchodu pravnoučete. (Synovce viděla jen jednou, ale alespoň ho stihla pozdravit a trochu si ho užít.)

A tak si říkám, že to, že tu jsme dneska, nemusí vůbec nic znamenat. Protože zítra už tu nikdo z nás být nemusí. Proto bychom se o sebe měli starat a měli bychom žít nejlépe, jak dovedem.

P.S. Snad mi odpustíte tento dnešní výlev. Jste ale součástí mého života, takže byste měli vědět i o tom špatném, co se kolem mě děje. Dávejte na sebe pozor.

Autorka fotky: www.instagram.com/sasafo_art