Když je všechno špatně: Vlk v rouně beránčím

K dnešnímu článku mne (jako obvykle) inspirovala jedna celkem nedávná událost, nad kterou jsem se musela trochu pousmát. Jde v ní totiž o to, jak o morálce a vychování pokaždé mluví ti lidé, kteří jí mají sami jen tolik, kolik by se jí vešlo za nehty. A to nejen v běžném životě, ale i ve foto prostředí.

O tom, že někteří fotografové učili jiné (začínající) fotografy a kritizovali své o dost úspěšnější kolegy, když do svého portfolia stahovali práci cizích umělců, jsem psala už před rokem. Také už jsem psala o tom, jak se firmy a fotografové snaží využívat nezkušené holky ke komerční práci formou focení TFP (které je čistě pro radost, nebo pro obohacení portfolia všech zúčastněných bez jakékoliv platby, nebo finanční výhody). 

Zatím jsem ale neřekla nic o tom, jaké to je, když někdo kopíruje vaše nápady a práci (a ještě ideálně všech okolo) a při každé příležitosti se snaží každého, kdo by jeho praktiky veřejně odhalil, umlčet. (Což mají až na pár výjimek všechny tyto popsané případy společné.)

Jen si to představte. Jste fotograf, který si s modelkou vymyslí fantasy focení s náročnou květinovou dekorací na hlavě. Pečlivě vyberete modelku, vyrobíte doplňky, zajistíte si ateliér a vizážistku a několik hodin upravujete výsledné fotky. A pak přijde někdo, kdo si váš nápad přisvojí. Nikde vás neuvede jako inspiraci (která je podle data zveřejnění fotek naprosto zjevná) a ještě z toho udělá příšerný paskvil, který vydává za nejlepší (a nezkritizovatelné) dílo na světě.

Když se to stane jednou, budiž. Na světě existuje jen málo věcí, které ještě nikdo nevymyslel, takže je pravděpodobné, že se nápady budou do jisté míry kopírovat navzájem. Ten rozdíl je ovšem v míře invence, kterou do daného zpracování někdo vloží. (Takže finální fotka není vyfocená úplně stejně s pokusem o stejný styling a na stejném místě.) 

Ačkoliv nejsem fotograf, i já měla svého "věrného" nohsleda, který se pokoušel přiživit se na všem, co jsem se rozhodla udělat. (Několikrát to byla snaha procpat se do časopisu, ve kterém jsem měla prezentaci, nebo rozhovor, jindy zase enormní zájem půjčovat si věci u návrhářů a značek, se kterými jsem čerstvě navázala spolupráci.) Když se k tomu přidalo neustálé shazování mé práce, na které se podíleli i opravdu zkušení a talentovaní fotografové a prodávání snímků z naší dřívější spolupráce formou TFP bez mého vědomí a svolení, tak by si člověk řekl, že je nějaké kázání o morálce od takové osoby minimálně úsměvné.

Abych řekla pravdu, vůbec bych to nemusela řešit. Pokud si jedete to svoje, tak se za čas dostanete do bodu, kdy už vaše práce a příležitosti napodobit nejdou. Je tedy pravděpodobné, že se své kopírky jednoho dne úspěšně zbavíte. (Což ale nevylučuje, že se někdy neobjeví jiná.) Bohužel to ale neznamená, že vás tato osoba přestane řešit. Protože víte co? Váš úspěch na ni bude fungovat jako červený hadr na býka. A to i přesto, že vám bude tvrdit, že se o vás a váš život vůbec nestará. 

Foto & úprava: https://www.facebook.com/JustAnotherGuyWithACameraBrno/