Výhoda na prodej: Hodí se vydělávat na věcech, které člověk dostane?

Téma dnešního článku nosím v hlavě už pár dní. Chci se v něm zaměřit na něco, čeho jsem si všimla na sítích a s čím se ve svém okolí setkávám (bohužel) čím dál tím častěji. Zároveň bych řekla, že je to téma, o kterém se na veřejnosti příliš nemluví. Nebudu ale dál kroužit kolem horké kaše. Jde o případy, kdy blogerky, youtuberky, instagramerky...(dosaď si své slovo) prodávají věci, které jim byly poskytnuty na recenzi zadarmo.

Asi se shodneme na tom, že na prodávání věcí není vůbec nic zavrženíhodného, nebo zvláštního. Pokud vám ve skříni leží kus oblečení, který jste si koupily v zápalu nákupní horečky, nebo už prostě neodpovídá našemu stylu, jednoduše ho vyřadíte. Když je ta věc nová, nebo ve velmi dobrém stavu (a zároveň víte, že se nikomu z okolí nelíbí, případně by nikomu velikostně nebyla), můžete ji buď darovat na dobročinné účely, nebo za sníženou částku prodat někomu dalšímu.

Ve většině případů jde ale o něco, do čeho jste investovaly své finance. Můžete tedy s danou věcí nakládat zcela podle naší libosti. 

Jak je to ale v případě, kdy se budu zabývat psaním blogu/recenzemi na Instagramu/videi na YouTube a rozhodnu se prodat věci, které jsem dostala od firmy XYZ na vyzkoušení zdarma?

Je mi jasné, že nežijeme v ideálním světě. Také vím naprosto jistě, že hodně dam má tolik věcí, že nejsou schopné je spotřebovat do konce svého života. (A tak se v těch úhledně poskládaných regálech nerušeně kazí.) Proto se některé rozhodnou je prodat a trochu na nich vydělat.

Když jsem o tom začala trochu hlouběji přemýšlet, zkusila jsem se ptát těchto dívek a žen osobně. Souhlasíte s tím? Nesouhlasíte s tím? Jaký je váš postoj k této problematice?

Většina mi podle očekávání řekla, že se jim prodávání věcí, které člověk dostane zadarmo, jednoduše příčí. Neinvestovaly peníze do jejich nákupu a je jim trapné jít a na této výhodě rychle vydělat. Našly se ale k mému překvapení i takové, které mi řekly, že v tom žádný morální problém nevidí. Dělat obsah je pro ně práce, za kterou nejsou placené, tak proč by si nemohly vydělat tím, že prodají něco, co nepotřebují, nebo nechtějí?

Samozřejmě, každý má právo jednat a rozhodovat se po svém. Osobně tu ale vidím jeden obrovský kámen úrazu. Před mnoha lety (kdy byl barter s kosmetikou a jinými věcmi ještě v plenkách) byly všechny ženy nalepené na obrazovkách počítačů a telefonů, sledovaly první úspěšné kolegyně a snily o tom, že i ony budou mít jednou takové štěstí a začnou kosmetické (ale i jiné) výrobky dostávat na vyzkoušení zadarmo. 

Ten sen se jim splnil. A nejspíš je i nějakou dobu ten pocit i vnitřně uspokojoval.

Jenže, pak přišla monetizace a najednou se zvedla vlna nespokojenosti, kterou velmi často doprovází hlášky typu: ,,Je to práce, jako každá jiná!", nebo ,,Z krému rodinu neuživím." a podobně.

Řekněme si ale zcela upřímně. Opravdu je taková práce udělat tři běžné fotky na telefon a dát příspěvek na sociální síť? Případně, je opravdu práce vytvořit příspěvek na blog, jehož psaní vám zabere maximálně hodinu? 

*Nemluvím o působení na YouTube, protože natočit a sestříhat video je o dost jinačí práce. Také nemluvím o lidech, kteří se na focení každého příspěvku opravdu pečlivě připravují. Něco uvaří/upečou, nakoupí květiny a jiné dekorace, aby byla každá fotka opravdu originální a zajímavá.

Zároveň tím nechci říct, že za jistou kvalitu práce a osobní přístup si veřejně známá osoba z tohoto odvětví nezaslouží odměnu. Podle mého názoru je to ale progress, který přichází až s časem. A nejde si peníze ze spolupráce vymaňovat do doby, dokud do nich člověk nějakým způsobem nedoroste. Prostě, i když to vypadá, že dva dělají totéž, tak to prostě není to samé.

Je pak ale opravdu fér si nárokovat odměnu, která danému člověku (zatím) nenáleží?

Pokud já danou věc nepotřebuji, nebo mi nějak nevyhovuje, řeším to tak, že:

- Ji rozdám po rodině a kamarádkách, protože vím, že jim to udělá radost

- Daruji je na dobročinné účely (dostávat věci zadarmo v takové míře není úplně normální, takže je fér se podělit)

Někdo mi na to řekl, že není matka Tereza, aby rozdával, když sám toho moc nemá. Podle mého názoru je to ale přesně ten přístup, který způsobí, že takový člověk nebude nikdy úplně úspěšný. Ani já nejsem milionář. Ale nemyslím si, že mi může nějak ublížit to, že někomu udělám radost bez nároku na honorář. Vím totiž, že si ty peníze dokážu vydělat i bez toho. A já sama z toho mám nakonec i mnohem lepší pocit.

Nevím, myslím si, že mnoha lidem v dnešní době akutně schází pokora a střídmost.

Jak tuto problematiku vnímáte vy?

Foto & úprava: https://facebook.com/Fotograf.Roman.Pospisilik/