Úlovky ze SWAPu a přehlídka na Muzejní noci

Sice jsem dnes ulehla do postele nezvykle pozdě, podařilo se mi ale nakonec sama sebe dokopat k tomu, abych vám něco napsala o včerejším dni. Kromě toho, že jsem stihla ulovit pár věcí na SWAPu jsem totiž celý večer vystupovala na Mohyle míru v rámci Muzejní noci Brno.

Když začnu od úplného začátku, nebyla jsem si jistá, jestli na SWAP ve Skleněné louce stihnu jít, protože začínal ve 13 hodin a já měla být ve 14:05 na Úzké, odkud jel autobus do Prace, kde je Mohyla míru. Nějakou chvíli jsem koketovala s tím, že ho vynechám, ale pak jsem přesvědčila sama sebe o tom, že když budu chtít, tak to zvládnu. Naplánovala jsem si přesný časový harmonogram, který říkal, v kolik hodin bych měla vyrazit z domu, jak dlouho můžu zůstat na SWAPu a v kolik hodin nejpozději musím skočit na šalinu a odjet zpátky domů, abych stihla úlovky vyndat z tašky a pak se vydat na Úzkou, odkud jede autobus. (Tento plán se mi podařilo dodržet, takže jsem to nakonec dobře zvládla. A i přes krátkou účast jsem neodešla s prázdnou.)

SWAP mám ráda, protože tam často přinesu něco, co vyřadím ze své vlastní skříně a knihovny. A mnohdy objevím něco, co se zase hodí/líbí mně.

V tomhle případě jsem fakt ráda za tenhle přívěsek se řetízkem, protože na něco podobného jsem se dívala relativně nedávno. (A u toho jsem uvažovala o tom, že bych si něco takového koupila.) Jakmile jsem o tom přestala přemýšlet, narazím přesně na tu samou věc v krabici s bižuterií zdarma. (Asi osud.)

Když už jsem se v krabici s bižuterií přehrabovala, padly mi do oka tyhle nádherné štrasové náušnice, o jejichž pořízení jsem už také v minulosti celkem hodně přemýšlela. (Jsem v tomhle ale docela vybíravá. Ne v každém bazaru jsou náušnice, kterým nechybí kamínky, což pokaždé vnímám jako stopku, kvůli které si tu věc nakonec nevyberu.) 

Dál mi padly do oka tyhle dvoje náušnice. Před cca 8 lety jsem dostala podobné od maminky svého švédského ex-přítele, jen s tím rozdílem, že byly celé černé. (A já je miluju, nosím je i po takové době.) Poté se z toho stal trend a podobné náušnice byly doslova na každém rohu. A po pár měsících zase odezněl a teď se nedají skoro nikde koupit. (Nebo jsem je minimálně už hodně dlouhou dobu nikde neviděla.) Proto jsem byla nadšená, že jsem objevila asi čtvery, ale nakonec jsem si vybrala takové, o kterých jsem se domnívala, že je nejvíc unosím.

Posledním úlovkem byly tyhle nádherné tmavě modré lodičky s modročernou plazí špičkou, které se budou skvěle hodit k mým modrým Dolly&Dotty retro šatům a k modročerné plazí kabelce, kterou jsem minulý rok vyhandlovala na dobročinném bazaru. Lodičky jsou značky JennyFairy a jsou v perfektním stavu.

Co se týče Muzejní noci, tentokrát jsem nešla svá oblíbená 20. a 30. léta, ale secesi. Samozřejmě, secesi mám ráda z pohledu umění a architektury, ale secesní šaty? No...

Původně jsem měla mít mátově zelené šaty s tmavě zelenou sametovou vsadkou, ale na poslední chvíli se změnil plán a dostala jsem vycházkový béžový komplet s kabelkou a paraplíčkem, který vznikl podle původních šatů, které jednou donesla Vítkovi do půjčovny nějaká paní po své babičce. (Jelikož jde o vzácný kus, originál pravděpodobně nikdy neuvidíte, jelikož by se mohl snadno poničit.) 

Připravena na obsluhu parního stroje.

Kdyby vás to zajímalo, tak ten pytlovitý tvar kabátku byl v secesi velice módní. Dokonce má i své pojmenování. Říká se mu (zcela bez legrace) husí břich. (To, co na fotce nevidíte je mé utrpení z toho, že jsem cca 6 hodin běhala okolo mohyly po nerovném trávníku v 8 cm podpatcích bez platformy, aby mi nebyla sukně příliš dlouhá. Jak se říká, pro krásu se musí trpět.)

A jak jste trávili sobotní den vy?