Fotoreportáž: Zámek Boskovice

Vím, v poslední době jsem nebyla moc aktivní. Ale věřte, že to mělo velmi dobrý důvod. Chystala jsem se totiž na reportáž ze zámku Boskovice, ve kterém jsem byla (z pracovních důvodů) včera. Jak někteří víte, už pár let dělám v památkovém projektu. Mám tedy určitý podíl na zviditelnění některých českých zajímavostí. A je úplně jedno, zda jde o muzea, hrady, skanzeny nebo třeba o budovy radnic. Také mám díky tomu možnost někam se podívat. A pořizovat fotografie a záznamy, které pak mohu využít k další prezentaci památek. Jak na našich oficiálních kanálech, tak u sebe.

Co se týče zámku Boskovice, nikdy jsem v něm nebyla. A to i když ho mám doslova za domem. Byla jsem proto ráda, že jsem měla možnost se do něj podívat. Je totiž opravdu nádherný! A má také velmi zajímavou historii. (Zdejší rodina byla tak spjatá s lidmi a historií Boskovic, že pokud by ji někdo vyhnal, nebo jí hodně ublížil, celé Boskovice by šly do stávky.) 

Hodně zajímavá byla i hlásná trouba, která je vystavená na jedné z chodeb. Tu jsem bohužel na fotografiích nezachytila, protože je opravdu hodně velká. Také už chápu, proč se někdy o někom říká, že je jako hlásná trouba. Protože je fakt hlasitá. :) (Je to ve své podstatě takový předchůdce megafonu.) Třešničkou na dortu byla informace o dvojité krádeži luxusního nábytku. Který si nejprve vyhlédli nacisté a pak komunističtí pohlaváři. (Hodně jsem se divila, že měli takové buržoazní manýry, proti kterým se tak vymezovali. Ale jak se říká, pod svícnem je vždycky největší tma.) 

Už vás ale nebudu dále napínat a nabídnu vám poměrně obsáhlou galerii fotek, které se mi podařilo během včerejšího dne pořídit. Tak se pohodlně usaďte a kochejte se. Stojí to za to!

Včera v Boskovicích panovalo opravdu nádherné počasí. Naštěstí, i když bylo zároveň i poněkud parno, v chládku zámku jsem ho pomalu ani nezaregistrovala. Na fotografiích mimo jiné vidíte pohled na zámek od zadní zahrady. Nádvoří a několik detailů mozaiky ze zahradního sálu. (Při pohledu na zámek zezadu jde o čtyři okna vlevo dole.)

Nyní se přesouváme na chodby, do sálů, salonků a dalších zámeckých pokojů, které sloužily jak k odpočinku, tak k sebeprezentaci. Čeho si na zámku v Boskovicích okamžitě všimnete jsou zbraně. A pak také trofeje. A dává to smysl. Zámek je totiž obklopený lesem. (Ve kterém stojí boskovický hrad. Ten byl dříve hlavním sídlem. Po čase ale přestal vyhovovat, takže se rodina přesunula do nově vybudovaného zámku.)

S lovem přímo souvisí i ten nádherný červený salonek, který byl pánský. Z toho důvodu je na stěnách patrná tematika boje a lovu. Modrý salon je ve skutečnosti knihovna. Která byla v jednu dobu dokonce i veřejná a dalo se z ní půjčovat.

Také jsem zachytila několik detailů. Převážně jde o vystavené historické oblečení. Nebo o porcelán a o drobnosti, které se nacházely v hlavní pracovně, ze které se řídilo panství. 

Jelikož se jednalo o pracovní výjezd, během kterého probíhalo i nějaké to jednání, dostala se mi do ruky i pozornost od pana ředitele ze zámku Červený Hrádek v Jirkově. (Nenechte se zmást. Jde o územní název. Zámek je ve skutečnosti žlutý.) 

V dárkové tašce, kterou mi předal, byla kniha o kulturní historii Jirkova, pexeso, kniha o přeshraničních galeriích (psaná v češtině a němčině), placatka s logem zámku, krabička se sirkami (což mi přišlo trochu zvláštní) a pak asi to nejlepší - hra Člověče, nezlob se!, ve které hrajete za pět českých a německých hradů a zámků. Což je velmi originální nápad. Jak to vypadalo se můžete podívat níže. 

Tímto panu řediteli moc děkuji za milý dárek, který potěšil. A také panu kastelánovi z Boskovic, že mě nechal pobíhat po zámku a dělat záznam na telefon a foťák. :) 

Byli jste už někdy v zámku Boskovice, nebo ještě ne?