Můj rok 2020: Co mi dal a vzal?

Jako vždycky se v lednu začnou vynořovat bilance předchozího roku. A ani já nejsem v tomto ohledu výjimkou. Jelikož ale netuším, jak dlouhý tenhle článek bude, končím s psaním rozvleklého úvodu a vrhám se do výčtu.


V první řadě bych se ráda vrátila na úplný začátek roku, během kterého jsem poměrně dost cestovala. Protože jsem si střihla jednu z hlavních rolí v klipu Zdeněk Vlček a SEN - Omalovánka, pár dní po Vánocích jsem se vydala do Trutnova. (Ve kterém jsem nikdy v životě nebyla.) Jelikož jsem měla pár hodin volna, měla jsem příležitost podívat se do muzea a projít se historickým centrem města. Líbilo se mi tam, takže není vyloučeno, že se tam někdy vrátím.

Někdy ve stejné době jsem jela za kamarádkou do Rudic v Moravském krasu, byla jsem v Olomouci, ve které jsem v rámci projektu Objevuj památky navštívila (ač pracovně) rodinné vědecké centrum Pevnost poznání (je super, taky doporučuju) a v Českém ráji. I když jsem při zpáteční cestě neměla čas prohlédnout si Turnov, z okna jsem pozorovala okolní přírodu, která mě celkem nadchla. Budu proto hodně uvažovat o tom, že se tam někdy mrknu v rámci výletu. V létě jsem pak byla na příjemné (druhé) pracovní schůzce v Praze, kde jsem objevila Skautský institut. (Nabízejí dobré občerstvení za přijatelnou cenu, pár kroků od orloje.) Klasicky jsem pak průběžně podnikala výjezdy k sestře, která bydlí u Bučovic. 


Asi největší změnou bylo, že se ze mě stala teta na plný úvazek. Ke konci roku 2019 se mi totiž narodil synovec. Nebudu lhát. Když byl úplně malý, měla jsem trochu strach s ním manipulovat. A celkově jsem měla pocit, že péče o dítě je pro mě jako něco z úplně jiné planety. (Což si někdy myslím i teď.) Jak ale synovec rostl a rostl a začal se pomalu zajímat o lidi a o svět kolem sebe, zjistila jsem, že je to takový Budulínek, se kterým bude ještě spousta legrace. Jako správná teta s ním dělám blbosti,  dávám mu dárečky v podobě oblečení, dobrot úměrných jeho věku a hraček a občas ho nakrmím, nebo pohlídám, aby mohla ségra v klidu vypít kafe, nebo si něco zařídit. (Bavila jsem ho například ve chvíli, kdy potřebovala s manželem odběhnout k volbám a nechtěla ho brát na tu chvíli s sebou.) Tak uvidíme, jaké to bude, až bude zase trochu větší.

Druhou velkou změnou, která byla ovšem toho negativního rázu, bylo úmrtí babičky. Okolo Velikonoc se jí udělala embolie v noze a nebyla ochotná (i přes naše psí kusy) s ní nastoupit do nemocnice. Což vyústilo v částečnou amputaci chodidla. Operace sice proběhla úspěšně, ale v důsledku přidružených zdravotních komplikací zemřela v umělém spánku asi dva týdny poté. A protože COVID-19, nebylo možné ji v nemocnici navštívit. Útěchou mi je alespoň to, že jsem s ní dlouho mluvila po telefonu večer před zákrokem a s vědomím toho, že se může stát cokoliv jsem jí řekla vše, co bylo důležité. 


Jeden pozitivní dopad to ale mělo. Všichni jsme se začali více zajímat o své zdraví. Já začala užívat kloubní výživu (sice byla pěkně drahá, ale myslím si, že se kvůli zmírnění některých mých problémů způsobených sportem vyplatí) a pokračovala jsem v každodenním užívání Omega-3. Také jsem si zaskočila na sono dolních končetin, na kterém mi řekli, že trpím neakutní žilní nedostatečností, na kterou bych měla začít užívat léky. (POZOR! NE doplňky stravy, ty na to nefungují.) Takže je beru každý den. A jelikož pocit těžkých nohou ustoupil, tak myslím, že to velmi dobře funguje.

To samé bych doporučila udělat i vám. Já byla na sonu jako samoplátce, takže jsem si ho uhradila sama (bylo pro mě přednější, že mohu přijít na vyšetření už ve stejný den). Když vás pošle doktor, tak je to myslím zadarmo. Abych vás trochu poučila, k čemu je to dobré - žilní nedostatečností dolních končetin trpí spousta lidí. Působí pocity těžkých, bolavých a oteklých nohou. Pak to vede ke vzniku křečových žil a v akutním stádiu k embolii, nebo k bércovým vředům. Takže, nic příjemného. (Babička si na nohy mazala krém na těžké nohy a vidíte, kam to dopracovala.)

Co se týče koronaviru, nemám s ním (alespoň myslím) žádnou osobní zkušenost. Nejspíš je to dáno do velké míry i tím, že pracuji z domova a jsem v minimálním kontaktu s ostatními lidmi. (Protože prakticky vše dělám výhradně online.) Vzhledem k tomu, že dělám online marketing, měla jsem i víc práce. Takže jsem některé měsíce trhala své osobní rekordy. Na začátku roku mě teda sice dva klienti i přes bezproblémovou spolupráci vypekli a jednoho jsem odmítla já sama, ale nakonec se vše srovnalo přesně do té podoby, ve které to mělo být. Jelikož ale nikdo neví, jak dlouho bude současná situace trvat, není vyloučeno, že i já budu mít v nějakém úseku roku 2021 méně práce.


Poměrně dost mě překvapilo, kolik nabídek spolupráce mi během roku 2020 přišlo. Navázala jsem kontakt s německou přírodní kosmetikou Kneipp, vyzkoušela jsem českou, ručně dělanou kosmetiku Schminka a měla jsem možnost si přečíst knihy od vydavatelství Smartpress a vydavatelství Grada. Velkou radost mi dělá i Renovality, které se začalo zabývat výrobou vlastních doplňků stravy. 

Také jsem se začala více angažovat v otázkách postavení žen ve společnosti. Dříve jsem o tom diskutovala jen s blízkými, ale tentokrát jsem se rozhodla vystoupit ze své bezpečné zóny a začala jsem se o tom bavit i s cizími lidmi v diskuzích. Už se mi podařilo pár jedincům otevřít oči, že na feminismu (pokud nejde o nějaký fakt radikální směr) není vůbec nic špatného. Takže doufám, že v letošním roce opět pokročím trochu kupředu a nějak přispěji k tomu, aby se nám tu všem žilo alespoň trochu lépe.

A jaký byl váš rok 2020? Co vám dal a vzal?



Komentáře

Oblíbené příspěvky