Z cest: Návštěva Kutné Hory

Minulý týden byl poněkud hektický. Začátek týdne jsem strávila u babičky na severu Čech, od půlky týdne jsem doháněla resty a víkend jsem zakončila na Historických slavnostech ve Velkém Meziříčí (kde jsem byla i minulý rok a stejně jako před rokem můžete z akce očekávat podrobný report).

A protože v úterý byla naše skvělá dálnice zasekaná (jako ostatně vždycky), rozhodly jsme se projet se po starších cestách. Zrovna jedna taková vede kolem Kutné Hory.

O Kutné Hoře už jsem toho slyšela poměrně hodně. Není asi nikdo, kdo by neznal chrám sv. Barbory (o kterém se učíme v zeměpise už na základní škole). Opravdoví fajnšmekři pak vytáhnou i vzpomínky z návštěvy kostnice v Sedlci (na jejíž návštěvu nám ale bohužel nezbyl čas).

Po půl dni stráveném v autě jsme si řekly, že když už musíme jet kolem, bylo by fajn se protáhnout a něco vidět. Trochu jsme se tak vzepřely rodinné tradici, která člověka nabádá pouze k jízdě z bodu A do bodu B bez nějaké významnější zastávky za kulturou.

Bylo nádherně, takže nás trochu překvapilo, že u chrámu sv. Barbory není tak plno, jak by člověk očekával u památky UNESCO. To nám ale samozřejmě nevadilo, protože se člověk nemusí proplétat mezi davy lidí, kteří si doslova šlapou po hlavě. (Proto už asi nejspíš nikdy nepojedu do Českého Krumlova.)

Obdivovaly jsme výhled, daly jsme si něco malého na osvěžení a vydaly jsme se do útrob chrámu.

Pokud milujete architekturu (a zvláště pak tu gotickou), tak myslím, že budete z návštěvy nadšení. K ruce jsme si vzaly tištěného turistického průvodce a začaly jsme s pozvolnou obhlídkou.

Hned na první pohled mne zaujal strop. A to i přesto, že je neskutečně vysoký. (Docela jsem přemýšlela nad tím, jak tam malíři malovali ty erby. Práce pro každého to asi nebyla.) Také se mi líbilo, že klenba je tvořena záplavou jemných květů.

V chrámu mne také velmi zaujal tento průhled (okenní tabulky se postaraly o opravdu zajímavé světlo). V částech chrámu oddělených od hlavní lodi jsou vystavěny bohaté oltáře plné andělů, mramoru a nejrůznějších historických a náboženských výjevů. Jednou ze zvláštností je, že všechna okna v chrámu jsou ručně malovaná (takže žádná vitráž).

Dole jsme si všimly, že lidé mohou i na balkon do prvního patra, takže jsme se rozhodly, že tam vylezeme taky. 

Prohlédnout si tam můžete náměty na venkovní kamenické práce. Takže nejrůznější kamenné chrliče, sochy a tak podobně.

Také odtamtud můžete vylézt na balkon, který se nachází nad hlavním vchodem v průčelí chrámu. 

K vidění je toho v chrámu ale mnohem víc. Dochované dřevěné lavice z gotiky, hlavní oltář nebo socha mnicha. Vstupenka vás také opravňuje ke vstupu do nedaleké kaple, nad kterou se nachází malá terasa. Ze zvědavosti jsme se tam šly podívat, ale krom plísně a hezkého stropu tam toho moc k vidění není. (Normálně je tam samostatné vstupné asi 10,-.)

Nakonec jsme šly koupit víno z Kutné Hory a rozhodly jsme se posadit do jedné z místních kaváren. Do oka nám padla Kavárna na Kozím plácku (kterou jmenuji jen proto, že se mi tam vážně líbilo), která je vedená v duchu první republiky. (A kde nevadilo, že s sebou máme psa.) 

Odpoledne jsme završily zázvorovou limonádou a v mém případě šálkem čokolády s čili. Musím říct, že obojí bylo výborné.

Pak už nadešel čas náš výlet ukončit. Odpoledne pomalu střídal večer a do Brna to bylo pořád dost daleko. Z toho, co jsem ale mohla vidět usuzuji, že se do Kutné Hory ještě vrátím.

Je to moc pěkné město a užije si ho každý, kdo se chce na chvilku ztratit v romantických uličkách.