Wellness víkend: Dámská jízda v Přerově

Začíná podzim a ten si žádá trochu volnější tempo. A není asi nic lepšího, než se spakovat a vydat se do některého z hotelů se službami wellness. 

Aby bylo jasno, původně to byl nápad mé sestry, která chtěla využít slevu na voucher, kterou získala při výběru z bankomatu. (Osobně mi ke spokojenosti stačí i dobře provedená masáž.) Obřadně na mě s dotazem (zda pojedu) přišla při návštěvě Kutné Hory (o které si můžete přečíst o pár článků níže).

A protože jsem si dala předsevzetí, že se chci nechat rozmazlovat každého čtvrt roku ideálně (i když popravdě, moc mi to nevychází), tento nápad jsem schválila souhlasným pokývnutím hlavy.

Vybraly jsme si hotel v Přerově a vydaly jsme se na cestu.

Z Brna jsem vyjela vlakem ve 12 hodin a zhruba o půl hodiny později se na další stanici přidala i ona. K našemu velkému překvapení ten správný vagón trefila už na první pokus. :)

Když jsme přijely do Přerova, šly jsme se ubytovat, protože check-in byl ve 2 odpoledne a akorát nám to časově vyšlo. V balíčku jsme měly ubytování ve 4* hotelu v pokoji s oddělenými postelemi, s polopenzí a neomezeným vstupem do wellness. Také na nás během pobytu čekal welcome drink.

Co se týče samotného ubytování, nejednalo se o nějaký extra designový zážitek. Zkrátka - ubytování v normálním hotelu, kde jsou všechny pokoje celkem unifikované (a jediný závan kreativity lze pozorovat pouze u replik slavných maleb na zdech). Ale při wellness víkendu není design pokoje úplně to hlavní.

(Druhá postel se mi už nevešla na fotku. Ale je tam. :))

Jakmile jsme se v pokoji trochu upravily a osvěžily, rozhodly jsme se, že se po Přerově trochu porozhlédneme. Osobně už jsem se tam jednou zastavila (zdravím Renovality, pokud tohle čtou), ale jelikož to bylo především pracovně, neměla jsem moc příležitostí k procházce.

Přes historické centrum města jsme se vydaly až k zámku, kde sídlí muzeum. Má sestra někde vyčetla, že je zde možnost absolvovat nějaký okruh za 40,-, takže jsme si o něj řekly a vydaly jsme se na prohlídku.

Úplně první expozice se může zdát slabším povahám trochu morbidní. Jsou zde vystaveny pozůstatky a repliky nálezů, které se táhnou od doby kamenné až po období Velkomoravské říše. Najdete tu kosti, sošky, nástroje, keramiku, zmenšeniny původních obydlí těchto lidí a spoustu koster v podlaze. Moji pozornost si získal Ivan.

O něco dále jsme se dostaly ke zmenšeninám města Přerov. Byl zde Přerov jako hradiště a pak tenhle Přerov, který se mi líbil asi úplně nejvíc. :)

Součástí prohlídky byla i expozice věnovaná Komenskému, pak expozice motýlů a brouků (kterou jsme přeskočily) a expozice minerálů. Ta je celkem zajímavá. Ačkoliv velikost vystavených diamantů mne trochu zklamala. :)

Následoval školní kabinet a školní třídy z období Rakouska-Uherska, první republiky (na fotce) a třída z 50. let (plná propagandy). 

Nakonec jsme si nechaly výstavu místních krojů. Byly zde kroje pro různé příležitosti (takže svatba, Vánoce, Velikonoce...) a spolu s nimi jiné tradiční předměty. (Jako třeba ikony, party, postele, krajky, ukázky místního pečiva a celá řada dalších věcí.) Trochu nás zklamala vyhlídka ve věži, jelikož se na ní nedá jít ven. Na město koukáte jen z okna.

Jakmile jsme odešly z muzea, vydaly jsme se zpět do hotelu. Nadešla totiž doba večeře (a pak už jsme se chtěly jít relaxovat).

Musím říct, že v hotelu vařili velmi dobře. Na výběr bylo sice z menšího rautu, ale vše vypadalo velmi lákavě. Sestra si dala polévku a bůček s bramborami a já si dala masové kuličky s kuskusem a zeleninou. (A pak samozřejmě ještě piškotový dezert jako sladkou tečku.)

Po večeři jsme se vydaly do wellness, které jsem se rozhodla nedokumentovat. Nejen tedy proto, že už byla tma, ale také s ohledem na další ubytované hosty, kteří si večer chtěli užít trochu odpočinku. (Takže by to nebylo slušné.)

Určitě vám ale řeknu, co jsme všechno vyzkoušely. :)

V hotelovém wellness centru byla celá řada saun. Krom klasické finské tu byla také aroma sauna, klasická parní sauna a senná bio sauna. (Kterou jsem nikdy dříve neviděla. Ale rozhodně je zajímavá. Není tak horká a máte pocit, že jste vlezli někam na půdu či do králíkárny.) Osobně dávám asi největší přednost té finské. Sice je tam pekelné horko, ale mám ráda vůni dřeva a uhlí, která se vznáší prostorem.

Také zde byla solární louka (tu jsem zkoušela v minulosti a asi mi unikl účel této věci), sprchy, vědro a led samostatně. (Kdy si naberete jen tolik ledu, kolik chcete a dáte ho tam, kam si troufnete. Lepší varianta pro ty, kteří se bojí šoku způsobeného vědrem.) Trochu nás mrzelo, že zrovna nefungovaly tropické sprchy (kdy se údajně sprchujete, kolem vás zní zpěv ptáků a jiných zvířat a vše je doplněno světelnými efekty).

Mimo jiné byly v centru i dřevěná lehátka, vyhřívané lavice (ty někdy zkuste), vířivka a Kneippovy lázně. Vířivku mám ráda, ale upřímně mne nejvíce zaujala ta poslední věc. Jedná se o jistý druh otužování, kdy přecházíte v sérii oddělených bazénků z teplé do studené vody a naopak. Nikdy dříve jsem to nezkoušela, každopádně jsem byla nadšená. Prvotní šok je teda nic moc, ale po chvilce si na střídání teplot zvyknete a chodili byste v bazénku klidně dvě hodiny.

Kolem 10 večer jsme šly zpět na pokoj, kde jsme se připravily ke spánku.

Ráno jsem vstala už po 7 (protože mě rozčiloval hluk z mini baru), ale protože respektuji sestřinu lásku ke spánku, donutila jsem ji vstát až o půl 9. :) (Sice mě za to nesnášela, ale co se dá dělat. To už je úděl mladších sourozenců.)

Vydaly jsme se na snídani, která byla formou bufetu. Krom kávy, čaje, kakaa a milionu dalších myslitelných nápojů zde byla i hora jídla. Sestra šla hned zkoumat nabídku pečiva, jelikož nedávno zjistila, že jí nedělá dobře pšeničná mouka. Naštěstí bylo v nabídce i žitné pečivo. 

Já si dala obligátní vejce, šunku a nějakou zeleninu s pečivem, doplněné o bílý jogurt s ovesnými vločkami a čokoládou. Nesměla chybět ani káva. Bez té umírám.

Po návratu na pokoj nadešel čas odchodu, takže jsme se sbalily, zkontrolovaly, zda jsme nic nezapomněly a odebraly jsme se zpět na nádraží. 

Vlak z Ostravy byl celkem plný (protože jsme jely dnes a dnes končily Dny NATO), ale nebyla to až taková tragédie, jak jsem čekala. Ve vlaku jsme pak probraly Vánoce (protože je už přeci září!!!), sestřiny plány na svatbu, bydlení, rekonstrukce a hromadu dalších věcí, které jsme naťukly v průběhu víkendu a nepodařilo se nám je úplně dokončit.

A tak si říkám, že z toho patrně uděláme tradici. Každý rok si uděláme víkend jen my dvě, kdy se vykašleme na všechny a užijeme si sesterský čas pro sebe. Možná taky máte nějakého sourozence, se kterým jste dříve trávili moře času a dnes už se tak často nevídáte. A nebo jste se pohádali a dnes k sobě těžko hledáte cestu. Je to škoda, protože sourozenci jsou obvykle ti, kteří k nám mají skoro úplně nejblíž. A taková dámská/pánská jízda nebo výlet není nikdy špatný nápad. ;)