Tak trochu jiná Francie: Focení s Michalem Františem

Jednoho dne jsem se Michalovi ozvala na jeho poptávku na fotografické skupině. Hledal nové tváře a mě se jeho práce, (ačkoliv o sobě tvrdí, že je začátečník), líbila. 

Slovo dalo slovo a tak jsme se společně vydali do útrob brněnského výstaviště, které skýtá mnoho architektonicky zajímavých zákoutí. Ke všemu byl předposlední den, kdy bylo možné shlédnout výstavu Re:Publika, kterou Brno pořádalo ke 100. výročí od založení státu. (Její součástí byl Literární salon, Relax zóna, výstava Alfonse Muchy, výstava věnovaná Sokolu, Gastro zóna, expozice Technického muzea v Brně a mnoho dalších zajímavých věcí.)

Nějakou dobu jsem přemýšlela nad tím, co se do onoho vyloženě funkcionalistického prostředí bude hodit, nakonec jsem se ale rozhodla trochu improvizovat a vsadit na model, u kterého jsem čerpala především z představy, která je velmi typická pro Francii. Z nějakého důvodu mi to do celého konceptu sedělo lépe, než něco příliš zdobeného. (Ale zároveň jsem nechtěla nic vyloženě nudného.)

S Michalem jsme se nejprve zdržovali především venku. Nakonec jsme spolu ale prošli takřka celou expozici výstavy, (protože ji neviděl a já už ji stačila projít asi dva týdny předtím, takže jsem si zahrála i tak trochu na průvodce).

Focení nakonec finišovalo v pavilonu Avant Garde, který jsem si, společně s dalšími známými, naprosto zamilovala. Byla zde k vidění obří socha Masaryka z dětské prolézačky, nejrůznější světelné instalace a lešení, po kterém jste mohli vyšplhat takřka kamkoliv. Člověk si tu na chvilku připadal, jako by mu bylo zase 5 a rodiče ho pustili do zábavního parku.

Akci s Michalem jsem si moc užila. Bylo to opět něco jiného, než na co jsem byla do dnešního dne zvyklá. A už teď je jisté, že to nebylo naše poslední focení. :)

V tom vlněném baretu bylo pekelné horko. Jen tak mimochodem.



Druhá část celé série se pak nesla ve více experimentálním duchu.




Komentáře

Oblíbené příspěvky