Líná sobota: Už jste někoho pozvali na snídani?

To, že někoho pozvete na nedělní oběd nebo na sváteční večeři asi není nic zvláštního. Jak je to ale v případě snídaně?

Mám kamarádku Lucku. S Luckou už se známe od 8. třídy základní školy. Od té doby je z nás nerozlučná dvojka. A to už máme za sebou celou střední, vysokou a v současné době obě pracujeme. Už jsme spolu zažily spoustu věcí a nikdy nechyběla u žádného důležitého mezníku, situace nebo otázky.

Čím jsme starší, tím méně máme času. Proto, když mi ve čtvrtek napsala, že bude mít čas v sobotu ráno, zrodila se nám v hlavě myšlenka společné snídaně. Krom toho, že se dobře najíme, tak to bude super příležitost zjistit, co je kde nového.

Domluvily jsme se na 9 hodinu a předběžně naplánovaly, co kdo přinese. Já se rozhodla obstarat nějaké pečivo a jednu z mých oblíbených rostlinných pomazánek. Lucie je ještě nezkoušela, ale protože ji tyto věci zajímají, tak tuto možnost celkem uvítala.

Já osobně rostlinné pomazánky objevila někdy na jaře letošního roku a od té doby je do jídelníčku zařazuji poměrně pravidelně. (Nejoblíbenější mám ty z cizrny a ze sóji.) Tahle byla farmářská ze sóji s kousky uzeného tofu. 

Lucka pak přispěla zeleninou a sušenkami, protože bez nich by zbytek snídaně vypadal až moc zdravě. :)

Během hovoru toho na přetřes přišlo docela hodně - období svateb, vztahy a došlo i na práci. 

Možná je to jen tím, v jakém prostředí se pohybuji, ale přijde mi super, že tolik lidí kolem mě má velké přání - začít podnikat. (Já osobně jsem do toho rovnýma nohama skočila asi před měsícem a zatím vůbec nepochybuji o tom, že to byla správná volba.)

Je pravda, že člověk k tomu potřebuje určitou vizi a dost disciplíny, protože za vše odpovídáte sami, na druhou stranu je to značně osvobozující. (I když taky ne vždycky, to si nebudeme nic nalhávat.)

A jak jsme se tak bavily, tak mi přišlo na mysl, jak je super mít někoho, kdo vám téměř stoprocentně rozumí a kdo s vámi prožije všechno dobré i zlé až do úplného konce. My s Lucií máme už od základky v plánu, že jako důchodkyně budeme na hlavě nosit šátek a budeme pravidelně vysedávat někde na náměstí před obchodem. Zkrátka z nás budou takové dvě bláznivé babky a užijeme si to.

Včera odpoledne jsem se potkala se svojí další dobrou kamarádkou Morganou, (viz Ilusior pictures), které jdu za necelý měsíc jako družička na svatbu, a té se nápad společných snídaní taky docela zalíbil. Dokonce se trochu divila, že ji to ještě nenapadlo a že to asi taky vyzkouší.

Celkově myslím, že je to možná i o hodně lepší způsob, jak si vychutnat společný čas, než někde na divoké párty v pátek nebo sobotu večer.

A co na společné snídaně říkáte vy?