Jak jsem dostala nefunkční telefon. Který jsem ale chtěla

Jak už to určitě z dlouholetého čtení tohoto blogu víte, mám ráda umění. Ráda chodím do muzeí a galerií, objevuju lokální zajímavosti, včetně kaváren, a když můžu, stavím se i na nějaké nestandardní umělecké akci. 

A právě té jsem měla možnost se zúčastnit předešlý víkend v Brně, kdy se konal poslední umělecký happening Lubo Kristka. (Kdo neví, je to ten pán, co má u nás ten dům s trčícíma rukama, které chrání strom, který mezi nimi vyrůstá.)

I když ho hodně lidí nezná, což je škoda, je to celkem ikona. Narodil se v roce 1943, je to malíř, sochař a náš významný surrealista. (Což hodně věcí vysvětluje.) Žil podstatnou část života v cizině (znal se i s Dalím) a hodně proslul svými snovými a kritickými happeningy. A právě jeden takový, který byl jeho úplně poslední, jsem měla možnost zažít. A jsem za to hrozně ráda!

I přesto, že byl večer konání happeningu spíš chladný, před Kristkovým domem se sešlo asi kolem 700 lidí, kteří si to stejně jako já nechtěli nechat ujít. (Asi si umíte představit, že ta ulice doslova praskala ve švech.) Naštěstí jsem ale měla výhodu první řady, takže jsem měla vše jako na stříbrném podnose.

Celé to začalo po deváté hodině večer, kdy začalo promítání Kristkových obrazů. Poté se objevil poněkud děsivý průvod nejrůznějších postav a maškar, které (podle mého) znázorňovaly to, jak bloudíme životem a s jakými reálnými institucemi, pravidly, fantaziemi, nadějemi a strachy se všichni běžně setkáváme.

Nechyběly tam jeptišky, policista vedoucí (živou) kozu, matka s plynovou maskou na tváři a dítětem v náručí, paní, která táhla kufr, spolek ustrašených bab (které ztvárnili pánové), silák, prostitutka, noční můry a děsy, postava s obrazovkou na hlavě a spousta dalších.

Byl to totální chaos a bylo složité udržet pozornost jen na jedné postavě, protože jich byla vážně spousta. Krátce na to pak proběhla projekce videa, které znázorňovalo zánik planety i lidstva. (Takže výbuchy, protržené přehrady, padající budovy, tanky atd.)

Následovala hudební čísla, která to trochu zklidnila. Přišlo na scénu baletní duo, které naopak zobrazovalo naději a celé se to překlopilo do mnohem pozitivnějšího tónu. V jeden moment jsem dokonce byla vtažena přímo na scénu s některými dalšími diváky, chytli jsme se za ruce a společně jsme hodně improvizovaně tančili. (Což myslím, že mělo symbolizovat určitou víru, že s lidstvem to nejde výhradně jen z kopce.)

Úplně nakonec pak vyšel sám Lubo Kristek s (asi) vílami (jednou červenou a druhou bílou), a začali z krabice s nápisem Placebo vyndavat (nefunkční) podepsané mobilní telefony. Měla jsem obrovské štěstí a jeden jsem taky dostala, takže mám na tenhle surrealistický večer a poslední vystoupení velikána osobní památku. :)

Nakonec pak ještě přišlo duo kosmických zmrzlinářů, takže jsem ještě obdržela naběračku speciální zmrzliny, kterou dozdobilo (jedlé) želé oko. (Asi jsem divná, ale to mi taky udělalo radost!)

Zajímavostí je, že ten telefon se na první pohled tváří jako skutečný. Dá se ohnout, je studený na dotek a má svoji váhu. Ale je plně nefunkční. Což jde přesně v duchu Kristkova sdělení, že jde opravdu jen o placebo a že na těch telefonech nemáme všichni pořád vysedávat.

Rozhodně to byl mimořádný večer a jsem ráda, že jsem u toho mohla být.

Byli jste tam taky? Případně jste se někdy zúčastnili něčeho podobně trhlého?