Tvář revoluce

Pro tenhle článek jsem záměrně vybrala kontroverzní název. Jsem si ale skoro jistá tím, že jakmile se do něj trochu začtete, zjistíte, že vlastně celkem dobře popisuje realitu všedního dne.

Začněme ale od úplného začátku. Kdo mě pravidelně čte, ten ví, že jsem ke konci minulého roku psala o tom, že jsem se stala součástí krátkometrážního dokumentu ŽÍNKY, za kterým stojí (shodou okolností) modelka Kateřina Wiecková. Nejsem si jistá tím, co ji přesně vedlo k tomu, aby se rozhodla zaměřit na otázku postavení žen ve společnosti, ale pokud se stejně jako já řadíte mezi progresivisty (kteří věří, že i ženy jsou lidi), pak budete jistě souhlasit, že se rozhodla učinit krok, na který jsme všichni dlouho čekali.

Součástí dokumentu bylo pořizování fotek, životních příběhů skutečných žen, a případně i nějakých rad pro lidi, kteří jsou v publiku. Tím, že jsem se této akce zúčastnila, to pro mně skončilo. Maximálně jsem sledovala, jak si ŽÍNKY vedou na zahraničních festivalech. (Zkráceně, velmi dobře. Aktuálně vím něco o tom, že by se měly promítat v New Yorku.)

Není to ale tak dávno, co mi Katka napsala na Facebooku zprávu, že je ve Španělsku (konkrétně na Universitat Politècnica de València, Campus de Gandia, a chystá se rozjet velký projekt, který se bude znovu zaměřovat na postavení žen ve společnosti. A v rámci výroby plakátu si vybrala mou fotku, kterou jsme spolu pořídily při sbírání materiálů pro dokument v Brně.

Asi si umíte představit mou reakci.

Ano, byla jsem z toho nadšená. V žádném případě by mě ani na vteřinu nenapadlo, že by se mohlo něco takového stát. Dokonce jsem ve Španělsku ani nikdy nebyla, a teď studenti míjí na chodbách můj portrét. (Vesmír někdy pracuje opravdu dost záhadným způsobem.) Ještě víc jsem byla nadšená z toho, že jde o opravdu důležitý projekt, který souzní s tím, za čím si od....od kdy? Od dětství? Stojím. (Konkrétně za tím, že pro mně jako pro ženu ve společnosti neexistují žádná omezení, kterým bych měla podléhat jen kvůli nějakým zvyklostem.)

Co se týče samotného projektu, vyptala jsem si od Katky pár podrobností, o které bych se s vámi mohla podělit. Začněme tím, že Katka získala pro svůj projekt podporu radnice v Gandii. V rámci tohoto projektu vznikne výstava fotek, anketa, která bude mapovat postavení žen ve španělské společnosti, grafika...a mnoho dalších materiálů, které se budou prezentovat přímo na radnici. Radnice pak bude zvát studenty středních a vysokých škol, aby se šli na tuto výstavu v rámci svého vzdělávání podívat.

Následně chce Katka objíždět jednotlivé školy s (řekněme) besedou, v jejímž průběhu by chtěla udělat dotazník pro studenty a studentky, v rámci kterého chce porovnat jejich odpovědi na pokládané otázky (například, proč se ženy malují: je to kvůli sobě, nebo kvůli společnosti?). To by mělo přispět k otevření diskuze o tom, jestli opravdu existuje rovnost, nebo jde jen o pojem. Také se díky tomu podaří rozjet diskuzi o tom, zda muži a ženy opravdu vnímají svět stejně, nebo se potýkají s něčím, o čem se s druhým pohlavím obvykle nebaví.

Plakát, na kterém je moje fotka, pak upozorňuje na workshop, který proběhne už tento pátek. Je věnován studentům, kteří mají zájem o zapojení do sbírání materiálů. V ideálním případě by měly v rámci tohoto projektu vznikat nahrávky skutečných žen (studentky, seniorky, matky s dětmi, ženy bez dětí...) a mělo by docházet i k pořizování polaroidových fotografií, ke kterým bude vždy přiřazen nějaký příběh, nebo rada. (S tím, že Katka chce, aby si studenti spojili něčí příběh s konkrétní podobou člověka, kterého možná dokonce i znají.) Kdo nebude chtít fotku s videem, ten se může zapojit sdílením své myšlenky v textové podobě. 

V průběhu tohoto projektu mají dokonce vznikat i animace, které se budou vždy zaměřovat na nějakou konkrétní situaci. Ilustrátoři mohou situace vytvářet ve svém vlastním stylu, z toho důvodu nebude jejich vzhled jednotný. Povinné budou jen projektové barvy, které jsou jasně dané.

Takže, ve své podstatě se jedná o revoluci. Nemyslíte?

Zdroje fotek: Kateřina Wiecková