Bilance roku 2021

Rok 2021 byl v mnoha ohledech přelomový. A to jak v pozitivech, tak bohužel i v negativech. A my se za těmi nejvýznamnějšími dnes společně ohlédneme.

Na začátku roku všechno vypadalo skoro perfektně. To se ale celkem brzy změnilo. Od poloviny roku 2020 jsem měla migrénu, na kterou jsem nikdy netrpěla. A tak jsem se rozhodla, že možná nebude na škodu se objednat po delší době na celkovou prohlídku. (Migrénu se mi ale podařilo zkrotit ještě před návštěvou doktora, protože jsem po sérii experimentů zjistila, že ji ovlivňuje napětí a přetažení mé krční páteře.)

Paní doktorka shledala, že mi nic není, jen jsem (v mých očích celkem překvapivě dost) přibrala. To zná ale každý, kdo pracuje celý den u počítače a není to nic, s čím by nešlo nic udělat. Na mé připomínky, že mám bolavou kyčel a záda mi řekla, že je to normální. Kvůli zánětu ledvin v dětství se ale rozhodla, že mně pošle na urologii a následně ještě na nefrologii. (Kde se ukázalo, že je vše v pořádku. Naštěstí.)

Co mi ale neuniklo byla zpráva na žádance, ve které má doktorka popisovala mou pomalejší srážlivost krve. Jelikož si umím spojit celkem hodně věcí dohromady, šmahem jsem se objednala na (mnou placenou) denzitometrii, na kterou mně nechtěl nikdo nikdy poslat. A to i přesto, že mám v rodině dědičné onemocnění, které souvisí s úbytkem kostní hmoty v mladém věku. No....a co myslíte. Měla jsem pravdu. Na problém s úbytkem jsem přišla za pět minut dvanáct. Dostala jsem tedy kontakt na dobrého internistu na jedné z brněnských klinik a ten mi udělal velmi podrobné krevní testy na všechno možné i nemožné. (Podle některých lékařů šlo o nejdetailnější laboratoř, kterou kdy viděli v rámci jednoho odběru. Taky mi bral najednou asi pět ampulí.)

Nakonec se ukázalo, že v mém případě to (nejspíš) nesouvisí s genetikou, ale s mou kožní lékařkou, která mi (jakožto bleduli) nedoporučovala častý pobyt na sluníčku. Za těch několik let se to nastřádalo do velkého deficitu vitamínu D. Dostala jsem tedy nakázáno, abych ho užívala v doplňcích stravy (v tu dobu jsem ho měla shodou náhod k testování od Renovality). Ještě spolu s vitamínem K2 a pohybem. (Vápníku mám naštěstí v jídelníčku dostatek.) Další kontrolu mám na jaře, tak uvidíme, jestli se můj problém začal zlepšovat. Za sebe jsem ale přesvědčená o tom, že tomu tak je.

Aby toho nebylo málo, ještě jsem zavítala k očnímu, na kontrolu k hematologovi a k X dalším lékařům, protože internista mi dal poučení o tom, že by to pro jistotu nechal zkontrolovat všechno. A na prahu toho všeho stálo mé přesvědčení, že si musím zaplatit vyšetření, na které mně nechtěl nikdo poslat. Co k tomu dodat. (Snad, že někdy je štěstí, že mám svoji vlastní hlavu a nebojím se ji použít.)

Na začátku téhle cesty jsem také investovala spoustu energie, času a finančních prostředků do zlepšení mého životního prostoru. Přišel čas na lepší pracovní židli, na výměnu postele, matrace, výměnu klasického polštáře za ergonomický polštář z paměťové pěny... Také jsem doma každý den hodinu cvičila, jedla vitamíny podle doporučení a dál se vzdělávala. V tu dobu jsem měla hodně špatnou náladu a bála jsem se, abych si kvůli oslabení nějak neublížila. (Pro představu, stačí i menší trauma po uhození, nebo po pádu a může z toho být hodně komplikovaná zlomenina.)

Jak ale pominuly nepříjemné fyzické pocity (které nejspíš pociťují lidé, kteří už jsou hodně fyzicky sešlí) a začala jsem se cítit silnější, začalo to být trochu lepší a začala jsem se zajímat o jiné záležitosti. I přesto jsem se ale v létě rozhodla, že se spojím s psychoterapeutem a budu k němu jednou za dva týdny pravidelně docházet.*

*I když si musíte psychoterapeuta platit ze svého, mohu vám tento krok jedině doporučit. Po půl roce aktivního snažení se mi podařilo přehodnotit spoustu věcí a cítím se o dost vyrovnaněji. I přes veškeré pokroky, které jsem udělala v mnoha věcech sama, bych práci na hlubších problémech bez pravidelných rozhovorů nezvládla. Z mého pohledu jde o nejlépe utracené peníze.

Díky pravidelným sezením jsem pochopila, že:

- V mnoha případech neexistuje žádné "dobře" nebo "špatně"

- Už se v některých věcech nemusím dál plácat, protože už vím, co chci/hledám a co v životě potřebuji (dříve jsem na některé věci chodila spíš metodou pokusu a omylu)

- Ne na všechno v životě lze hledět jako na souboj, ve kterém jde o výhru

- Je mnohem těžší nechat věcem volný průběh a nijak do nich nezasahovat

- Jsem silná osobnost, která má dostatek vnitřní síly na to, aby dokázala překonat i nemožné

- V životě nemám místo pro lidi, kteří nevidí, nebo odmítají vidět mou hodnotu

- Za některé věci ve svém životě nemohu a neměla bych se kvůli nim cítit špatně

Byl to hodně pomalý proces a v některých chvílích jsem se cítila velmi nepříjemně. Zvlášť, když jsem z pozice někoho, kdo byl věčně proaktivní, vstoupila (ze své vůle) od pasivnější pozice, do které jsem přešla díky pochopení toho, že ovlivnit mohu jen sebe a své činy. Nikoliv to, co se stane, nebo jak něco dopadne. (V tomto případě si čím dál častěji vzpomínám na film Geisha, ve kterém hlavní protagonistka hovoří o tom, že nutit pana Nobu ke změně by bylo jako tlačit vozík postranní cestou. = Zkrátka, nemůžeme přimět druhé lidi k tomu, aby dělali to, co bychom chtěli, aby dělali. I když k tomu použijeme všechny dostupné prostředky.)

*Není nad osobní zkušenost. Možná vám ale můj tok myšlenek pomůže s dosažením větší harmonie ve vašem osobním životě. Tím, že třeba nebudete dělat stejné chyby.

Rok 2021 byl ale v mnoha věcech i pozitivní.

Zmínit mohu:

- Stěhování do hezčího bytu

- Oprašování švédštiny, na kterou jsem začala postupně zapomínat

- Zlepšení postavy cvičením (ještě to není ideální, ale jsem mnohem spokojenější)

- Publikaci v českém časopise o focení

- Účast na natáčení krátkého dokumentu o ženách (pokud si to pamatuju dobře, získal na nějakém festivalu 2. místo a bude se promítat i v zahraničí)

- Větší pořádek ve vztazích (někdy už prostě nemá přítomnost některých lidí ve vašem životě smysl, zvlášť, pokud vás nerespektují)

- Setkání s herečkou, která hrála princeznu Arabelu

- Spontánní focení s fotografem, který fotil například bývalého prezidenta Václava Havla (ne, tak to by mě teda v životě nenapadlo, že se stane)

- Účast na Dni Brna a účast na historických slavnostech ve Velkém Meziříčí

- Čas strávený se synovcem (ke kterému se v průběhu pár týdnů přidá synovec číslo 2)

- Setkání se zajímavými lidmi

Také jsem se začala víc zajímat o spotřebovávání kosmetiky (aka project pan) a podařilo se mi vytřídit spoustu oblečení, doplňků a bot pro charitativní prodej. Čímž se získají peníze pro dobročinné účely.

Pro letošní rok žádná předsevzetí nemám. Leda ta, že chci zůstat u zvyků, které se mi podařilo vypěstovat v průběhu minulého roku.

Jak tedy vidíte, můj rok 2021 rozhodně nebyl bez turbulencí. Jakmile se ale situace stabilizovala, ukázalo se, že to nakonec asi nebude tak hrozné. Aby to tak ale bylo, je potřeba pro to vždycky něco udělat.

Autor forek: https://www.instagram.com/jaroslavdvornik/