Až na pánvičku

Pokud čtete moje články pravidelně, určitě jste zaregistrovali můj článek ze začátku letošního roku, ve kterém jsem se zamyslela (nejen) nad svým přístupem k dekorativní kosmetice. Vzhledem k tomu, že je v módě mít vlastní koutky krásy, které jsou inspirované influencerkami z celého světa a tomu, že kosmetické firmy neustále chrlí nějaké novinky, máme kousky, které vypadají všechny skoro stejně. Nebo nemáme šanci je vůbec spotřebovat.

Jsem si tohoto problému vědoma. Proto jsem před pár dny začala víc přemýšlet nad svou kolekcí, která se (byť pomalu) neustále rozrůstá. Speciální místo v ní má moje úplně první paletka od Make-up Revolution London, která nese celkem příznačné jméno Fortune Favours the Brave. Tahle paleta už se myslím ani neprodává. A už má za sebou pár let. Takže bude brzy čas na to ji vyřadit.

To mi přijde škoda, protože ještě obsahuje stíny, které jsem vůbec nepoužila. Stíny které používám jsou zase ještě celkem v kondici a nepodařilo se mi u nich až na pár výjimek probojovat na pánvičku. (Už to je samo o sobě děsivé. Výrobci snad ani nepočítají s tím, že by měl někdo jejich věci někdy spotřebovat.)

Vím, nevypadá to nic moc. Ale alespoň je vidět, jak často mi tahle paleta přišla do ruky. V zahraničí se to považuje za pozitivum a za projev lásky k danému kosmetickému kousku.

Jelikož je mi proti mysli nějaké nadbytečné plýtvání, rozhodla jsem se, že do konce letošního roku se budu primárně líčit jen s touhle paletkou. Kromě toho, že se tak naučím využívat i jiné barvy (celkem problém mám s tou lososovou a růžovou) dám téhle paletě ještě šanci na to, aby byla nošena. A pak ji nechám jít. Ačkoliv nemám nikde úplně totožné stíny, neutrální palety mám dvě. A pak i jednu s metalickými stíny a několik metalických mono stínů. Není proto potřeba se tohoto schématu držet všemi silami.

Každopádně bych chtěla tímto článkem motivovat k podobnému chování i ostatní uživatelky dekorativky. Faktem totiž je, že si stále nové a nové kousky kupujeme především kvůli obalu, kvůli tomu, že jsou v limitované edici nebo kvůli nějakému vlastnímu (teď to řeknu ošklivě) mindráku, který člověka nutí něco hromadit. 

Samozřejmě to neznamená, že od teď už si nemáte nic kupovat, nebo musíte používat jenom jednu paletu. Nebo, že musíte jít po mém vzoru po pánvičkách (což některé ženy obcházejí tak, že do stínu prostě udělají koncem štětce díru). Jde ale o to, že když už ty věci máme, měly bychom je používat a ne stále hledat, co nového je zrovna k mání. Doma pak stejně zjistíte, že se necítíte líp a stejné stíny už máte v pěti dalších paletách. (Které se vám ale za tu dobu okoukaly, nebo už ani nevíte, že je vůbec máte.) 

Tak co, půjdete do toho se mnou?