Za branami Mahenova divadla

Na dnešní článek jsem se hodně těšila. Protože vám v něm přináším něco, co není až tak úplně obvyklé. V rámci spolupráce s NdB (Národní divadlo Brno) jsem získala možnost absolvovat komentovanou prohlídku Mahenova divadla.

Samozřejmě, v tomto divadle už jsem několikrát byla. Vždy ale v roli hosta. Se školou jsme sem chodili na různá divadelní představení. Také jsem zde v minulosti strávila dvě léta, kdy jsem se účastnila natáčení jedné známé TV show. Nikdy jsem se ale nedostala (oproti Janáčkovu divadlu) do jeho zázemí. Takže jsem byla ráda, že jsem dostala volnou ruku při dokumentaci. Protože jsem se vámi chtěla o tento zážitek (alespoň zprostředkovaně) podělit. (Bohužel, kvalita některých fotek trochu pokulhává. Protože přední fasáda divadle se aktuálně rekonstruuje. Takže někde bylo šero. Jinde bylo zase složité vyvážit jas světel a viditelnost zdobných prvků, které byly v pozadí.)

Když se ale přesunu zpět k prohlídce...Ta začala ve vstupní hale, kde jsem se dozvěděla něco o nejstarší historii divadla. Patrně to nejzajímavější bylo to, že šlo o první elektrifikované divadlo u nás. Z toho důvodu jsou skoro všude (v diváckých prostorách) odhalené žárovky. V tu dobu šlo o moderní vynález. Takže architekti chtěli, aby si je mohl každý prohlédnout. Jelikož byla elektrifikace ještě v plenkách, než se divadlo napojilo na veřejnou síť, mělo v provozu svoji vlastní parní elektrárnu. Ta dnes stále stojí. Je památkově chráněná a je v ní divadelní truhlárna.

Trochu netypicky jsem měla možnost stát i na jevišti Mahenova divadla. Což nevím, jak by se mi mohlo za jiných okolností povést. :) Sice jsem hrála v Riksteatern ve Stockholmu. Ale stát na domácí scéně je přeci jen něco trochu jiného. Hodně zajímavé na tom bylo, že na scéně není aktuálně opona. Nebo alespoň ne taková, na kterou jsme zvyklí.

Při pohledu na oponu z vyššího pořadí vidíte cosi šedivého. I když to vypadá na první pohled docela pěkně, ve skutečnosti je to protipožární prvek. Jde o dva obrovské kusy kovu, které jsou v mezeře, která není vidět, naplněné popelem. Popel totiž nehoří.

Během prohlídky Mahenova divadla se dostanete i za oponu a do technického zázemí. Viděla jsem například kulisy za scénou. Nebo místo, kde dříve sedávala "paní nápověda". Kvůli ne úplně vyhovujícím podmínkám (například, kvůli většímu množství prachu) dostala nové a mnohem pohodlnější místo v křesílku u jeviště. Mrknete se ale i na to, jak vypadá takové propadlo, které umožňuje hercům, aby rychle zmizeli ze scény.

Jednou z nejzajímavějších věcí bylo ale vrchní pořadí, které je úplně nahoře a běžně není přístupné veřejnosti. Jen v případě opravdu významných akcí. (Významné koncerty atd.) Toto pořadí se vyznačuje tím, že jsou v něm stále ještě nainstalovaná původní divadelní sedadla, na kterých sedávali hosté na začátku jeho provozu. Měla jsem možnost si na sedadlo sednout. A opravdu je to mnohem méně pohodlné než sezení, na které jsme zvyklí v dnešní době.

Během prohlídky se mrknete i do foyer, které je jediným reprezentativním salonkem, který v divadle je. Původně jich mělo být víc. Kvůli tragickým nehodám v jiných divadlech (často kvůli požárům, během kterých zemřelo hodně hostů) se ale autoři stavby rozhodli je oželet a investovat do dalších schodišť a únikových východů. Dá se tedy říct, že Mahenovo divadlo už při stavbě reagovalo na tehdejší trendy. A ve své době (kdy bylo čerstvě otevřené) muselo být úplným výkřikem poslední módy. 

Na prohlídce se toho ale dozvíte ještě mnohem víc. Proto bych vám určitě doporučila se objednat na některou z komentovaných prohlídek. Pokud máte raději operu a moderní architekturu, lze se stejným způsobem objednat na prohlídku Janáčkova divadla. Myslete ale na to, že od podzimu začíná divadelní sezóna. Takže se s rozhodnutím nevyplatí otálet.

Tímto chci ještě jednou poděkovat NdB za možnost se něco dozvědět a tyto informace předávat dále svým sledujícím a čtenářům.