Nejcennější kousky ve sbírce

Dnes mám náladu psát o něčem nenáročném. (Čti, recenzi něčeho si střihneme až někdy příště.) A jelikož jsem o víkendu fotila z mého pohledu nejcennější kousky v mé sbírce šperků, rozhodla jsem se, že se zkusím věnovat právě jim.

Má to i své hlubší důvody. Kromě toho, že jde o hezké věci se ke každé z nich pojí nějaká událost, nebo příběh. Což dodává celé věci ještě nový rozměr. Tak se pohodlně posaďte a můžeme začít.

První kousek, který si zaslouží čestné místo je kabelka, kterou se mi podařilo ulovit přes internetový bazar. Stála poměrně hodně peněz, ale prostě jsem ji musela mít.

Hodně podobnou kabelku jsem měla kdysi dávno na své první přehlídce dobové módy při otevíračce chaty Franz v Rejvízu (část Zlatých Hor), kde jsem zastupovala 20. léta 20. století. Kabelka je tak akorát velká. Základ tvoří černý samet, na kterém jsou zlaté výšivky, v jejichž středu jsou zasazené opravdové kameny. (Dokonce studí, když si na ně šáhnete.) 

Doma mi tahle kráska sedí na poličce, ale když je příležitost, snažím se ji nosit. Svou premiéru měla na sestřině svatbě na začátku minulého roku. Její příběh bohužel neznám, ale myslím, že jí to nijak neubírá na kráse.

Hodně zajímavý příběh má i tenhle na první pohled (vcelku) nenápadný náhrdelník. Dala mi ho teta, která se narodila těsně před koncem války. (Duben 1945.) Ta ho dostala od bratrance, který byl během války na nucených pracích ve Francii, ze které ho přivezl. Je tedy těžké říct, čím vším si tenhle kousek šperku v minulosti prošel. Ačkoliv už nemá úplně funkční zapínání (zajišťuji ho kouskem nitě, aby se neztratil), opět jsem ho vynosila na sestřinu svatbu.

Nejstarším šperkem, který mám, je tenhle náhrdelník z korálků, který je tak akorát po krční jamku. Nevím to úplně jistě, ale tuším, že ho nosila prababičky maminka. (Jistě vím jen to, že je z konce 19. století.) Zatím jsem se ještě neodhodlala ho nosit, ale zkusím mu dát při nejbližší příležitosti šanci. Na to jak je starý je v perfektním stavu, takže by byla škoda ho nechat jen tak ležet.

O tomhle náhrdelníku vím, že není úplně nový. Ale jeho historii opět neznám. Zmiňuji ho tu ale proto, že jsem ho dostala ke svým 25. narozeninám, před kterými jsem si řekla o pravé říční perly v tmavém zbarvení. Trochu mě štve, že nemá elastickou gumu, takže se nedá omotat dvakrát kolem krku. (A nedá se ani rozepnout.) Takže stále zvažuji, k čemu bude vhodný. (Nějak si nemůžu zvyknout na náhrdelník až někde na břiše.) No, uvidíme.

Tenhle zlatý řetízek jsem dostala na promoci od své druhé babičky. Ta ho dostala od dědy (cukráře), během nějakého výletu do Vídně. Můj odhad je, že jde o kousek z přelomu 80. a 90. let. Řetízek je zajímavý tím, že je docela robustní. Takže se člověk nemusí bát toho, že ho nedopatřením přetrhne.

Tuhle sadu jsem pro změnu dostala k promoci od sestry a od mámy. Jde o set fialových náušnic a fialového přívěsku. Čas od času si něco z toho vezmu na pracovní schůzku, nebo setkání.

Z vyprávění nemohu vyjmout ani tento stříbrný řetízek s podobou měsíční bohyně, ve kterém je opravdový měsíční kámen. Dostala jsem ho během studií na VŠ od svého (dnes už bývalého) švédského přítele. Jednou mi ho poslal s tím, že ho zajímá, jak dlouho se doručuje pošta mezi Švédskem a Českem. (Už si to přesně nepamatuju, ale bylo to asi 3-4 dny.)

Tenhle filigránový přívěsek jsem si přivezla domů během puberty, kdy jsme byli s rodiči na dovolené v Chorvatsku. Pokud mě neklame paměť, jde o suvenýr z Trogiru. Dnes ho mám schovaný, aby se nikde neztratil, ale uvažuji, že ho budu zase někdy nosit.

Jako poslední tu mám tuhle sadu z českého granátu, kterou jsem dostala od mámy, když mi bylo 15. Jelikož jsem v té době holdovala metalu a gotice, červený křížek mi připadal být cool. (A poměrně dlouhou dobu jsem ho nosila.) V současné době nejvíc sahám po náušnicích, které jsem naposledy vynosila na setkání členů Objevuj památky na Svojanově.

Taky máte doma podobnou sbírku věcí, které vám někdo daroval, nebo se kterými se pojí zajímavá minulost?