Luxus a úroveň: O rozdvojené osobnosti bloggerů

K dnešnímu článku mne inspirovala myšlenka, kterou jsem začala rozvíjet už zhruba před čtvrt rokem. S jednou z bloggerek jsem se pustila do debaty o okopírované kosmetice, kterou odsuzuje řada bloggerek/YouTuberek/influencerek v širokém okolí. Některé z nich mají s touto praktikou takový problém, že nákupy produktů od takto "postižených" značek zcela bojkotují. (V rámci údajného morálního kreditu.) Jenže, dost z nich se hned na to nepěkně střílí do nohy.


Možná se ptáte, co přesně je ta věc, která mne donutila (nejen virtuálně) pozvednout obočí. Abych vás dlouho nenapínala, tak jde o poměrně rozsáhlou propagaci vůní, které jsou inspirované drahými značkovými parfémy. 

Hned na úvod bych chtěla říct, že to, že je používáte a že vám voní rozhodně není nic špatného. Špatné je ale odsuzování kosmetických značek, které se inspirují drahými paletkami, abyste si hned na to šly koupit vůni, která je inspirovaná drahým parfémem, za který se vám nechtějí "vyhazovat peníze".

To mne donutilo zamyslet se nad tím, jaký je vlastně v těchto dvou věcech rozdíl? Podle mého názoru vůbec žádný.


Nejedná se ale jenom o tento (zdánlivě jednoduchý) problém. Tím hlavním je autentičnost lidí z celého tohoto odvětví. 

Všichni tak nějak tušíme, že například Instagram neukazuje (ve většině případů) běžnou realitu života. Je ale správně, aby holky běhaly po drahých obchodech, kupovaly si papírové tašky s logem a pak předstíraly, že si každý týden kupují novou značkovou kabelku? Případně, je normální, aby si někdo schovával prázdnou láhev od značkového šampaňského, kterou bude podle potřeby plnit tekutinou odpovídající barvy a tvářit se, že ho pije po litrech? 

A pak - největší bizár, když se lidé někde vyfotí a pak si do oken (nebo za sebe) naklíčují pozadí z nějaké luxusnější lokace? (To samé je i extrémní zeštíhlování těla a změna rysů v obličeji, kdy se dámy podobají spíš mimozemšťanům než normálním lidem.) 

Z doslechu i ze svého vlastního pozorování vím, že sledovatelé mnohdy nadávají na to, když se jim jejich objekt zájmu svěří s nějakou smutnou událostí, nebo s blbou náladou. (Oni se přece chtějí bavit!) Proto se řada lidí pokouší být na internetu hrozně pozitivní a ukazovat svůj (luxusní) život v tom nejlepším světle. Často to ale znamená pád do nekonečné spirály, kdy tvůrce cítí značný rozpor mezi tím, co ukazuje světu a tím, jak doopravdy žije. A vznikají z toho nakonec jen samé problémy. (Když se provalí nějaký průšvih, když vás někdo vyfotí tak, jak reálně vypadáte a podobně.)

Je to samozřejmě na zodpovědnosti a uvážení každého, jak se rozhodne prezentovat na veřejnosti. Za sebe ale můžu říct, že nejlepší je být v souladu se svým životem. Možná to znamená, že si (zatím) nedávám šampaňské s jahodami k snídani, ale vím, že se nemusím bát toho, že mne někdo odhalí. (A taky nemusím řešit, že jsem někde něco odsoudila, abych pak přišla s něčím v bledě modrém.)

Jak se na tuhle problematiku díváte vy?


Komentáře

Oblíbené příspěvky