Dostat to, co chceme

I když mám za sebou několik nových focení, dnešní článek chci věnovat něčemu trochu jinému. Někdo tomu říká osud. Jiní lidé ale tu stejnou věc připisují na vrub zákonu přitažlivosti, náhodě, anebo tvrdému úsilí. Ať už jste si to pojmenovali jakkoliv, vše se točí okolo toho, jak dostat přesně to, co chceme.

Asi si budete klást otázku, proč jsem se rozhodla psát zrovna o tomhle tématu. Jednoduše proto, že jsem v posledních několika týdnech hodně zvažovala (a taky pracovala na tom), co (si myslím, že) chci. 

Abych začala úplně od začátku. Viděla jsem super zajímavou práci, o které jsem byla přesvědčená, že je pro mě jako dělaná. Přihlásila jsem se do výběrového řízení a celkem bez problému jsem se dostávala do stále užších kol. Byla jsem si celkem jistá v kramflecích, takže mě nerozhodil ani přes hodinu dlouhý pohovor, který byl poslední fází výběru. Pak už jsem jen čekala na výsledek celého řízení něco přes týden a úplně jsem se třásla z myšlenky, jak moc tu práci chci.

Nakonec přišel den, kdy jsem měla vědět, zda jsem uspěla. To znamená, že jsem každých 10 vteřin kontrolovala e-mail, zda mi na něj náhodou něco nepřišlo. A nic.

Když už bylo jasné, že odpověď v termínu se nekoná, začala jsem si rekapitulovat všechny věci, které mi na osobním pohovoru úplně nesedly. (Například některé otázky, u kterých jsem neviděla žádný hlubší smysl, nebo věty, které byly potenciálním klientem prohozené mezi řečí.) Navíc se k tomu přidala i nechuť k tomu, že společnost nebyla schopná dodržet svůj vlastní termín pro zaslání výsledků (což mě dost významně brzdilo v tom, abych kývla na spolupráci s jinými klienty, se kterými jsem byla v intenzivním kontaktu). 

A tak se stalo, že asi po hodině přemýšlení o celé věci jsem o danou věc (kterou jsem se zabývala skoro celý měsíc) přestala mít zájem. (Nakonec jsem tu zakázku stejně nedostala a ve finále jsem byla ráda, že si mohu potřást rukou s někým úplně jiným.)

Z toho jasně plyne, že se občas ženeme za něčím, co nám ve své podstatě vůbec nesedí. Věnujeme tomu ohromné množství svého času a schopností, které přijdou během okamžiku vniveč. 

Není ale potřeba se k tomu stavět nijak negativně. A to ať už řešíte pracovní pohovory, školu nebo třeba vztahy. Pravdou je, že kdyby se mi otevřely tyhle jedny konkrétní dveře, zavřely by se mi ty, které mi toho mohou více nabídnout. (A které mi umožňují volnost a po všech stránkách lepší podmínky.) Zároveň můj příklad ukazuje, že pokud si v něčem věříte a jdete si za tím, vaše příležitost si vás nakonec najde. 

Může to ale fungovat jen v momentě, kdy budete v harmonii s tím, co vnitřně chcete. To znamená, že se nenecháte odradit od studia VŠ rodinou, která říká, že je vám takové vzdělání k ničemu a že vámi vybraný obor za nic nestojí. (To mi doma říkali taky. Potom se mi omluvili a přiznali, že jsem měla pravdu. Ale nějaký čas to zabralo.) 

Taky to ale může znamenat, že se po hlavě pustíte (ze dne na den) do podnikání, i když vaše okolí pochybuje o tom, jestli se vůbec uživíte. (Vždycky se to dá nějak udělat. I kdybyste první měsíce měli při podnikání dělat i nějakou pravidelnou brigádu, která vám zajistí flexibilitu a alespoň trochu stabilní příjem.) 

Právě to odhodlání a schopnost jít si za svým snem je to, co dělá rozdíl mezi úspěchem a fiaskem. Občas je to trochu nepohodlné, ale nakonec se vám vše mnohonásobně vrátí. A třeba i v podobě něčeho, co jste úplně na začátku nemohli, nebo nechtěli vidět. (Posléze ale zjistíte, že je to tak pro vás nejlepší.)

Stalo se vám to taky? Že jste něco chtěli a pak jste byli rádi, že to nakonec nevyšlo, protože na vás čekalo něco mnohem lepšího?

*V pátek jedu na hrad Svojanov, takže se můžete těšit na zajímavou reportáž.

**V neděli fotím materiály pro svoji kamarádku (kosmetičku) Katku Kozarovou, takže k tomu (nejspíš) taky něco napíšu. (Případně se ozvu s novou recenzí z kosmetického salonu.)

Foto & úprava: https://facebook.com/Fotograf.Roman.Pospisilik/