Myslíme na druhé: Dobročinnost

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat něčemu, co nás mnohdy až tak moc nestojí, ale zároveň tím můžeme trochu vylepšit svět kolem nás, (včetně tolik diskutované osobní karmy). Povím vám něco málo o dobročinnosti a o tom, jak se v ní sama angažuji.

Nad tímto tématem jsem meditovala už poměrně dlouhou dobu, ale dnes konečně přišel čas, abych se jím zabývala o něco více. A to i přesto, že tohle téma bude asi mnoho z vás považovat za nemoderní, nebo dokonce jen jako důsledek nějaké módní vlny, kdy se všichni snaží dělat hezčí, než skutečně jsou.

Znáte ten moment před Vánoci, kdy se všude rozlívá zvláštní atmosféra, která nás pudí, abychom udělali radost blízkým a možná i někomu, koho vůbec neznáme? Takové pocity jsem měla v posledních letech poměrně dost často. Bohužel, nikdy mi nevyšel čas na to, abych svůj záměr zrealizovala.

Jak to také tak obvykle bývá, v průběhu let jsem se snažila rozprodat části šatníku, které, ač stále v dobrém stavu, nějak neodpovídaly tomu, co bych byla ještě schopná a ochotná nosit. Vystavila jsem velké množství oblečení na síť ,(za velmi příznivé ceny), a čekala. Dny se měnily v měsíce a i přesto, že jsem se některých kousků opravdu zbavila, více převažovalo těch, kde někomu bylo za těžko dát doslova pár korun - třeba za téměř nenošené značkové tričko. Když už se situace s dotazem na snížení už tak nízké ceny opakovala, řekla jsem si, že toho mám už tak akorát dost.

Vyprázdnila jsem obsah šatníku a rozhodla se pro drastickou selekci, po které zbyly tři hromádky: budu nosit, nebudu nosit a nosit už se to nedá, nebudu nosit a dám to pryč. Tak se mi úplně poprvé podařilo vytřídit zhruba 5 kilo oblečení, které do té doby leželo opomíjené ladem. A protože jsem ho nechtěla házet jen tak do popelnice, rozhodla jsem se trochu poohlédnout po nejrůznějších kontejnerech na oblečení. Úplnou náhodou se mi podařilo narazit na charitativní organizaci, která posbírané oblečení prodává za symbolické částky v bazarech a zároveň dává práci lidem, kteří o práci stojí, ale kteří z nějakého důvodu neuspěli jinde.

Už v momentě, kdy oblečení, které jsem důkladně zabalila do pytle, (znáte to, někteří rádi do těchto kontejnerů vhazují i to, co do nich vůbec nepatří), a vhodila dovnitř, cítila dobrý pocit. Tento proces jsem opakovala v průběhu času ještě dvakrát, (zdravím 12 kg svého oblečení, ať už je kde chce). 

Proč si myslím, že má tahle věc smysl? 

Hodně lidí má tendenci "syslit" přebytečné množství věcí. Často jsou to věci, které už stejně nosit nebudou a zbytečně zapadají prachem. Mnoho lidí si svých věcí často ani neváží. Vzdát se vlastních věcí bez vidiny zisku není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na druhou stranu ten pocit, že takto můžete pomoci někomu méně šťastnému, za to určitě stojí. A co je nejlepší? Můžete takto pomáhat po celý rok.