Óda na přirozenost s Markem Kolaříkem
Krásné nedělní odpoledne všem!
V poslední době se toho seběhlo tolik, ale ve finále nic, co by vydalo na samostatný článek. Mezi jednotlivými střípky by šlo jmenovat například zásnuby sestry a fakt, že se připravuji na natáčení studentského filmu.
Dnešní článek bych však ráda věnovala něčemu úplně jinému.
Vlastně mě k jeho psaní inspirovaly první vlaštovky ze série, kterou jsem nafotila s Markem Kolaříkem při pátečním podvečeru. Chtěla bych říci něco o přirozenosti.
Žijeme v době plné kontrastů - na jedné straně sílí tlak na to, abychom byly přirozené a své, na druhé straně je nám vnucováno, že pokud nevlastníme ten nejnovější make-up, korektor a konturovací kyt od značky XYZ, pak jsme těžce mimo a, dá se říci, odpadlíky společnosti.
Už dospívající slečny jsou prostřednictvím svých idolů vedeny k tomu, že nosit nánosy make-upu do školy je přeci úplně normální a žádoucí.
Nebudu tvrdit, že jsem v životě do ruky nevzala make-up nebo růž, (to by při mé práci modelky asi ani moc dobře nešlo). Na druhou stranu bych ráda věděla, proč je v dnešní době pro nás ženy tak těžké přijmout delikátnosti a zvláštnosti našeho vzhledu.
Takovou zvláštnůstkou mohou být například pihy.
Určitě se najde mnoho z vás, kterým se za ně v dětství posmívali. A nebo k nim prostě postrádáte vztah, a proto se je snažíte zamaskovat, a někdy ještě lépe - odstranit, jakmile se na vaší tváři objeví. Ačkoliv jsou vaší součástí, jste z nich permanentně nešťastné. Je otázkou, zda by se něco změnilo, pokud by je začaly v hojném počtu propagovat hvězdy světového formátu.
Abyste se nenechali mýlit - tento článek je určen i všem s mezírkou mezi předními zuby, majitelkám chlapeckých, ale i kypřejších tvarů, žirafám, které se při své výšce stydí nosit podpatky, a obecně všem, kteří mají nějakou ''vadu'', které se pravděpodobně jen tak nezbaví a dělá jim to těžkou hlavu.
To, že okolí nedokáže vaše půvaby a zvláštnosti ocenit rozhodně není věc, kvůli které byste se museli cítit zle. Vše je pouze o respektu k vlastnímu tělu a identitě.
Nenechte se vmanévrovat někam, co nepovažujete za vlastní. Přijetím svých zvláštností totiž přijímáte samy sebe.
Já jsem na své zvláštnosti hrdá. A co ty?
Pihy miluju, vždycky se těším na jarní sluníčko, které mi je vždycky krásně "vytáhne". Ale ty tvary a mezera mezi zuby, ach s tím válčím od dětství...
OdpovědětVymazatZápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M