Styl: Buď ho máš, nebo...

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat stylu. Stylu, který z nás dělá rozpoznatelnou ikonu v moři ostatních lidí na světě. Proč zrovna styl, ptáte se možná sami sebe. Je to totiž jedna z nejdůležitějších esencí našeho sebevyjádření. 

Foto & úprava: https://www.facebook.com/ilusior/

Šperky: http://goldatelier.cz

O tom, co je móda a co styl, už jsem v minulosti něco řekla, (přečíst si to můžete ZDE). Dnes bych se ale chtěla zamyslet nad tím, jak onen pojem ''styl'' vlastně uchopit. 

V první řadě - bez toho, aniž byste provedli generální čistku ve svém šatníku, to asi úplně nepůjde. Ačkoliv to říkám stále dokola, neodpustím si to ani dnes. Ve skříni máme často hromadu věcí, které už neodpovídají našemu vkusu, potřebám a často i velikosti. Všechno, o čem víte, že se vám už nelíbí, nedá se to nosit nebo vám to nepadne, se nemilosrdně zbavte. Onen prostor ve skříni pak zaplníte něčím lepším.

Co je taktéž důležitou definicí stylu je fakt, že styl není móda. To znamená, že styl nelze vybudovat se silným důrazem na to, aby vám neuteklo nic z toho, co se zrovna nosí. (Proto u mě ve skříni není třeba ani jedna parka. A už vůbec ne ta s divně růžovým kožichem.) Z pozice bývalé módní redaktorky si dovolím říci, že móda je tak trochu jako instantní kouzlo. Dokážete s ní vytvořit mnoho hravých outfitů, ale pokud s ní nedokážete správně zacházet, často dokáže slepé následování trendů spíše uškodit. Vyberte si několik kousků, které odpovídají vašim představám o kráse a zbytek klidně ignorujte.

Spíš, než abyste propadali davovému šílenství, zkuste svůj styl vybrousit k dokonalosti tím, že vsadíte na neotřelé a originální oblečení a doplňky. (Můj poslední úlovek je vintage rukávník, který bude super kouskem, když půjdu na ples nebo do divadla.) Osobně miluji experimentování a hledání pokladů na nejrůznějších bazarech a v second handech. (Tak světlo světa spatřila kabelka vykládaná kameny, společenské šaty nebo elegantní pudřenka.) Pokud na to zrovna nejste a dáváte přednost modernějšímu řešení, pak pro vás může být cestou některý ze zahraničních e-shopů, kde najdete spoustu kousků za pár korun. (Ostatně - i Dita von Teese přiznala, že spoustu věcí nakupuje na eBay.)

Díky stylu můžete také ukázat, kdo doopravdy jste - nezáleží vůbec na tom, zda jste fanoušci cvičení, kancelářské módy nebo kreativní bohémové. Pokud se nebudete bát odvázat, můžete i vy vypadat, jako byste právě vypadli ze svého oblíbeného časopisu, filmu nebo jakéhokoliv jiného média, kterému zrovna dáváte přednost. Osobně nejsem nijak striktně ani proti kombinování vzorů, barev a materiálů. Kostky s puntíky nebo dva florální vzory spolu nemusí nutně neladit. V zásadě by ale pro všechny případy mělo platit, že věci by měly být čisté a dobře padnout. 

Na co dalšího byste měli myslet při budování vlastního stylu?

- Na to, jaké jsou vaše zájmy. - Pokud mě extrémně baví sport, asi se nebudu nutit k chození v lodičkách. Když dávám přednost intelektuálním debatám s knihou u kávy, pravděpodobně nebudu sahat po kšiltovce.

- Na to, jak se cítíte a vnímáte. - Pokud se vnímáte jako boss, pak asi nebudete nosit trička s infantilními zvířátky, ale sáhnete spíše po košili. Když se cítíte jako éterická víla, pak vás asi nebudou bavit rifle a dáte přednost tylové sukni. 

- Na to, co chcete světu říct. - Světu můžete svým vzhledem říct poměrně hodně. Milovníci dokonale padnoucích kousků například dávají světu signál, že si potrpí na kvalitní věci a preciznost. Pokud ven půjdu v sukni těsně pod zadek a s výstřihem až k pupíku, také tím světu cosi sděluji, ale pravděpodobně to není nic, o co bych stála.

- Na to, aby měl šatník hlavu a patu. - Aby to všechno fungovalo, je potřeba, aby měl celý šatník nějaký koncept. Proto neuškodí mít po ruce několik neutrálních a nadčasových kousků, které lze libovolně kombinovat mezi sebou, nebo jejich jednoduchost rozbít něčím výraznějším a trendovým.

Tak trochu doufám, že se brzy začnu na ulici potkávat s více kreativními lidmi, kteří se nebojí vyjádřit sami sebe prostřednictvím oblečení. Ačkoliv se ten monolit uniformnosti začíná pomalu rozbíjet, myslím si, že nás čeká ještě hodně dlouhá cesta, než dospějeme k tomu, jak se lidé oblékají v zahraniční.

Ale nevzdávám to. Myslím si, že mnoho lidí má strach z toho, že by na sebe poutali, (z jejich pohledu), příliš mnoho pozornosti. Jakmile se hrany trochu obrousí, budeme na tom mnohem lépe. Důležité je to nevzdávat a jít si za svým. Někdy k tomu potřebujeme jen lehce popostrčit.

Teď ale nechám promluvit divu.

P.S. Neberte se tak vážně. Občas je styl trochu i o tom, být tak trochu herec. A v roli režiséra jste vy.